- Krajina »
- Prvky v krajině »
- Voda v krajině
Voda v krajině
VODA – ZÁKLAD ŽIVOTA
Věci každodenního života nám připadají samozřejmé. Tak například vodu zná každý, ale správně zacházet s vodou v krajině se dodnes učíme. Krajina mnohde trpí neduhy, které jí často působí nezdravé lidské zásahy. Tam, kde je voda přítomna ve své životodárné formě, překypuje krajina pestrostí druhů a množstvím zeleně. Řeky a potoky jsou pro krajinu jako tepny a cévy v těle. Tam, kde jsou cévy ucpány, život mizí.
Voda má na Zemi řadu nenahraditelných rolí - je základem všeho živého. I lidský organismus je složen více než z poloviny z vody. Ve vodě vznikl život pozemský i život každého jednotlivce. Jak tedy zacházet s vodou? Jako s darem.
Voda – jako nositel života
Funkce rozpouštědla živin, kvalita povrchových vod
Voda je jedním ze základních stavebních kamenů živých organismů. Je polární sloučeninou, což znamená, že je pro většinu látek rozpouštědlem. Při svém putování po zemi rozpouští základní živiny i další látky a přináší je až ke kořenům rostlin. Díky vodě mohou živiny putovat rostlinami i krevními oběhy živočichů.
Pro organismy je žádoucí, aby voda obsahovala rozpuštěné živiny, ale jejich nepřiměřeně velké množství má vliv na horší kvalitu vody pro člověka. Vzhledem k potřebám lidí mluvíme v tomto případě o znečištění vody. To zvyšuje i schopnost vody vázat nebezpečné látky jako např. těžké kovy, jedovaté herbicidy nebo chemické látky z průmyslu.
Pro potřeby lidí je třeba vodu upravovat a čistit. Za tím účelem jsou budovány čistírny povrchových vod. Je třeba si uvědomit, že existuje i tzv. samočistící schopnost vody. Voda umí sama sebe vyčistit, když jí k tomu dopřejeme přirozené dobré podmínky, např. nezregulované koryto vodního toku. V regulovaném toku je samočistící schopnost vody značně omezená.
Zdroje znečištění bychom mohli rozdělit na bodové – ústí kanalizace do povrchové vody, průmyslový závod atd. a plošné – zemědělská výroba. Bodové zdroje lze snadno podchytit výstavbou čistíren odpadních vod. S plošnými zdroji se musí vyrovnávat celé povodí, proto je lepší takovému znečištění předcházet.
Příroda má velkou samočistící schopnost, potřebuje k tomu ale dostatek prostoru. Představte si naši intenzivně využívanou krajinu. Velké zemědělské lány, ze kterých eroze odnáší půdu i znečišťující látky z průmyslových hnojiv. Na ně navazují zastavěné plochy skladovacích hal, parkovišť a satelitní zástavby. Přirozené nivy vodních toků jsou intenzivně zastavěny a vodní tok narovnaný a zasazený do zpevněného koryta. Samočistící schopnosti takového toku jsou minimální. Naopak přirozená niva vodního toku s dostatkem prostoru pro meandrování, lužní lesy, tůně a slepá ramena vyčistí tolik vody, jako žádná technická čistírna.
Voda – jako termostat
Klimatizační funkce vody a zeleně
Kdyby na Zemi nebyla atmosféra s obsahem vodní páry, byly by rozdíly teplot mezi dnem a nocí pro náš život nesnesitelné. Voda se svým koloběhem funguje jako obrovské ústřední topení či klimatizace. Médiem této globální, ale i zcela lokální klimatizace je voda. Tady se uplatní její speciální vlastnosti. Voda má ze všech známých sloučenin největší měrnou tepelnou kapacitu, to znamená, že při ohřátí kilogramu vody se spotřebuje nejvíce energie. Při ohřívání voda akumuluje energii, kterou pak vydává do okolí při ochlazování. Tato vlastnost akumulace tepla mám vliv na „ohřívání krajiny“. Výjimečně vysoké měrné skupenské teplo vody – tedy teplo, které se spotřebuje při přeměně ledu ve vodu nebo přeměně vody ve vodní páru, má zase vliv na „ochlazování krajiny“ tak příjemné v letních horkých dnech.
Klimatizační funkci v krajině aktivně podporují také rostliny. Pro své ochlazení používají stejný efekt jako živočichové – výpar vody. Jsou v tom tak dobré, že dokáží ochladit i okolí , např. listnaté stromy díky obrovské ploše listů. Krajina s dostatkem vody a zeleně může mít v létě o cca 20°C nižší teplotu než zorané pole nebo ulice v centru města.
Voda tvoří krajinu
Erozní a krajinotvorná funkce vody
Voda tvoří krajinu v každém okamžiku svou přítomností, ale také po věky věků jako živel, který krajinu modeluje. Horotvorné procesy v průběhu milionů let zvedají horská pásma, zemská gravitace je zase pomocí tekoucí vody postupně ohlazuje a snižuje, až na úroveň štěrkopískových říčních nánosů.
Modelářem krajiny je především vodní koloběh a zemská gravitace. Sluneční záření ohřívá vodní povrch, voda se mění ve vodní páru. Tu odnáší proudění vzduchu z oceánu nad pevniny. Tady se vzduch ochladí a voda spadne na zem v podobě srážek. Čím výše teplý vzduch nasycený vodní párou stoupá, tím více se ochladí a tím méně vodní páry může unést. Proto na horách prší výrazně více. Tekoucí voda hnaná gravitací odnáší kamení, písek a jemné částice půdy z hor do nížin nebo až na mořské dno. Postupně vymílá hlubší a hlubší údolí, až z hor zbydou jen nepatrné zaobleniny. Tomuto procesu se říká vodní eroze.
Vodní prvky - Potoky a řeky, jezera, tůně, mokřady, rybníky a nádrže, i ty tvoří krajinu! I ty jsou životodárným prostředím pro všechny živé organismy včetně člověka.
Voda plná života
Voda jako biotop – vodní společenstva
Tam, kde je voda v těsném kontaktu s půdou, je život nejbujnější, tam bývá většinou i dostatek živin pro rozmanité druhy organismů. Vodní, podmáčená nebo zaplavovaná stanoviště a především jejich okraje bývají doslova rájem pro život. Představte si, kolik jen druhů rostlin můžete vidět v rybníce s mělkými břehy a v jeho okolí: rostliny plovoucí na hladině i hluboko zakořeněné v bahně u dna, rákosem zarostlé břehové pásmo, vrby podél břehů…..
Čím pestřejší jsou typy vodních prvků v krajině, tím pestřejší je druhové složení rostlin a živočichů.
Voda má na Zemi mnoho forem a podob. Těm se přizpůsobila také rozličná vodní společenstva. Stojaté vody pravidelně vysýchající využívají samozřejmě jiní živočichové než například druhy přizpůsobené proudícím vodám. Proto je důležité, aby se v krajině vyskytovalo co možná nejvíce typů vodních stanovišť.
Už pouhým oddělením menší části chovné vodní nádrže na rybnou (většinu plochy) a bez ryb (drobná okrajová část) dostanou šanci na život obojživelníci a další druhy, které by v jedné nádrži s intenzivním chovem ryb nepřežily.
VODNÍ PRVKY V KRAJINĚ
Pro živé organismy, je důležité v jaké kvalitě i v jaké formě se voda v krajině nachází . Vodní režim vody je do velké míry závislý na množství, rozmístění a kvalitě vodních prvků: pramenů, mokřadů a tůní, na tvaru vodních toků, kvalitě říčních niv, rybníků, jezer i umělých vodních nádrží. Ony mohou ovlivnit jak kvalitu vody, tak její množství v době sucha nebo v době intenzivních srážek.
Prameny
Možnosti ochrany, význam
Pramínky a studánky byly odjakživa posvátnými místy. V dobách bez veřejných vodovodů byla tato místa samozřejmě životně důležitá, a tak se jim také dostávalo náležité péče a úcty. Do dnešních dnů se počet studánek a pramínků dramaticky snížil a zdaleka ne z každého pramene je voda stále pitná. Pokud však najdeme v krajině zachovalou studánku, pramínek nebo prameniště s dostatkem vody po celý rok, bývá to známka zdravého vodního režimu krajiny.
Studánky, prameny a prameniště jsou důležité i jako zdroje kvalitní čisté vody. Voda se v podzemí přirozeně filtruje, a když vyjde na povrch, má ty nejlepší kvalitativní vlastnosti. Proto v pramenných vodách žijí živočichové, kteří jsou na kvalitu vody nejnáročnější (např. ploštěnky).
Pro zachování pramenišť jako přirozených zdrojů pitné vody je nutné chránit nejen samotný pramen, ale také pramennou oblast, ze které se vody pramenu sbírají.
Mokřady a tůně
Význam, biodiverzita, retence vody, zpomalení odtoku, revitalizace
Mokřady a tůně, pozvolná břehová pásma, podmáčené louky jsou z hlediska druhové pestrosti doslova rájem . Ale nejenom více druhů rostlin a živočichů je výhodou mokřadních stanovišť. Dostatek vody také způsobuje velký přírůstek zelených rostlin (produkce biomasy). To má za následek velké čerpání uhlíku z atmosféry, který se váže v rostlinách a jejich zbytcích v půdě. Mokřady tak významně přispívají k udržování stabilního klimatu.
Bezprostřední význam mokřadů můžeme pocítit v parném létě, kdy zelené rostliny aktivně odpařují vodu a tak ochlazují své okolí. Po ochlazení se voda sráží a teplo krajině opět vrací. Proto poblíž mokřadů vídáme navečer nebo po ránu mlhy. Krajina s dostatkem vody netrpí teplotními extrémy. Ty bývají největší v suchém prostředí pouště, kde voda chybí.
V období velkých srážek zase zadržují velké množství vody (mají velikou retenční schopnost). Fungují podobně, jako školní houba. Dokážou přijmout a zadržet velké množství vody, což má zásadní vliv na zmírnění následků přívalových dešťů. Mokřady tak zmírňují průběh povodní a omezují povodňové škody.
V suchém období mokřady zadrženou vodu pozvolna vydávají. Podobně jako ona školní houba z nich voda postupně vytéká dále do toku.
Revitalizace mokřadů – tedy obnovení jejich funkce je zásadě velmi dostupnou záležitostí i pro obce, dobrovolnické spolky a další. Jejich principem je především přerušení odvodnění mokřadu. Voda většinu práce vykoná již sama.
O mokřadech a tůních - David Fischer
Rašeliniště
Rašeliniště jsou zvláštním typem mokřadu, kde dochází k procesu rašelinění. V rašeliništi díky stále vysoké hladině spodní vody nedochází k dokonalému rozkladu odumřelých zbytků rostlin (mineralizaci), ale naopak tato organická hmota tvoří nové půdní vrstvy – rašelinu. V řádu staletí a tisíciletí přibývají centimetry až metry nové rašeliny a tím rašeliniště roste do výšky. V terénu má často tvar velké čočky. Proto se tento typ rašeliniště nazývá vrchoviště.
Rašelina je tvořena především celulózou, tedy uhlíkem. Který by jinak v procesu rozpadu rostlinných zbytků unikl do atmosféry jako oxid uhličitý. Rašeliniště tedy působí jako uhlíkové pasti a rašelina je vlastně nejmladší z rodiny fosilních surovin.
Zároveň je tato surovina snadno dostupná, což se historicky využívalo při její těžbě. Rašelinou se v minulosti hojně topilo a do dnes vytěžená rašelina používá jako hnojivo. Důsledkem jsou narušená nebo zničená rašeliniště především v Evropě.
Nejméně smysluplný krajinářský zásah je ovšem odvodnění rašelinišť. Odvodněním rašeliniště dochází nejen k narušení vzácného společenstva rašelinišť, ale také k zastavení procesu rašelinění a postupnému rozkladu rašeliny na minerální látky. Tím jsou potlačeny všechny důležité funkce rašeliniště, jako je funkce vodního rezervoáru nebo uložiště uhlíku.
Naopak snadnou revitalizací rašelinišť je přehrazení odvodňovacích kanálů například dřevěnými přehrázkami nebo zazemnění stružek vykopanou rašelinou
Potoky a říčky
Význam, samočištění, možnosti revitalizací
Území České republiky je pramennou oblastí. Proto jsou malé vodní toky dominantním vodním prvkem v krajině. Jejich význam pro celou krajinu ještě vzrostl poté, co většina mokřadů a podmáčených stanovišť byla vysušena. O to větší význam mám dnes přirozený vodní tok se zachovalou nivou.
Lidé běžně chápou pod pojmem řeka, říčka, potok pouze samotný proud vody. Málokdo uvažuje nad tím, že stejné množství vody může proudit pod povrchem nebo vidí řeku jako neustále měnící se koryto v mantinelech širší nivy. Právě niva je prostor, který vodní toky pravidelně zaplavují. Lužní lesy jsou typickým společenstvem niv, které tento fakt umí využít ve svůj prospěch. Na druhou stranu nivy jsou atraktivním územím! Atraktivním pro zemědělskou produkci (půdy bohaté na živiny), pro průmysl (blízkost vodního zdroje), pro lidská sídla.
Tento konflikt se viditelně vyhrocuje při povodních. Povodně jsou přirozenou součástí naší přírody. Člověk průběh povodní významně ovlivnil tím, jak krajinu změnil. Dnes je de facto každý metr povrchu zaplavovaném povodněmi pozměněn. Zemědělská půda je zorána v obrovských lánech, které navíc odvodněny melioracemi neudrží žádné větší srážky, lesní půda je zbrázděná sítí odvodňovacích kanálů a přirozené smíšené lesy jsou nahrazeny monokulturami , které mají daleko menší schopností zadržovat vodu. Podíl zastavěných ploch neustále roste. Tyto povrchy se chovají jako střecha – voda z nich okamžitě stéká do vodotečí. Kanalizace cestní sítě a veškerých zpevněných ploch odtok vody nebezpečně zrychluje.
Běžné srážky tak snadno způsobí vzestup průtoků na vodních tocích. A jak jsou na tom samotné vodní toky? Narovnáno a zregulováno bylo 25 000 kilometrů našich potoků a řek. Vodní toky byly degradovány na pouhé stoky odvodňující krajinu. Rovné hladké kanály zvyšují rychlost proudění vody a způsobují tak větší povodňové škody níže na toku. I místa, která v minulosti povodním odolávala, jimi dnes trpí právě díky zásahům ve vyšších polohách povodí.
Krajině je potřeba vrátit schopnost zadržovat vodu a potokům, říčkám a řekám prostor pro bezpečný rozliv povodňových vod do jejich niv.
O potocích a řekách - David Fischer
Rybníky
Význam, šetrné hospodaření
Rybníky jsou naším nejpočetnějším typem stojatých vod. Škála jejich typů z hlediska využití, kvality vod i druhové rozmanitosti je velmi různorodá. Rybníky byly zakládány nejprve na půdě klášterů (Olšina u Vyššího Brodu r. 1211). V období renesance dosáhly největšího rozmachu i rozlohy na půdě panství šlechtických rodů (Rožmberků, Pernštejnů).
Rybníky se zakládaly na nepříliš úrodných půdách, kde nekonkurovaly případným výnosům z polí. Do 20. století se rybníky nehnojily, výnos záležel na jejich přirozené úživnosti . Frekvence výlovu byla nižší než dnes, zato biodiverzita neporovnatelně větší.
Dvacáté století přináší intenzifikaci rybnikaření. Rybníky se pravidelně hnojí , vzrůstá přísun živin. Zvyšují se obsádky ryb, protože v úživnějším rybníku je možné produkci takto zvyšovat. Snižuje se kvalita vody i biodiverzita.
S VODOU ZA HUMNY
Člověk, stejně jako každý jiný tvor, vodu potřebuje. Nejinak tomu bylo i v minulosti. Podle úrovně vyspělosti civilizace a klimatickým poměrů se naučili lidé s vodou zacházet. V sušších oblastech šlo především o zajištění dostatku pitné vody a vody pro závlahu. Tam kde byl vody dostatek či přebytek se lidé museli přizpůsobit i tomuto extrému. Například svá hradiště a sídla stavěli naši předci tam, kam nedosahovali ani dnešní záplavy. Později se naučily budovat malé vodní nádrže na chov ryb – tedy rybníky a jejich soustavy. Na našem území, které je relativně bohaté na srážky, se také lidé od raných zemědělských epoch snažili tzv. přebytečnou vodu z krajiny odvádět. Odvodňování zemědělské krajiny dosáhlo svého realizačního vrcholu až v polovině minulého století rozsáhlým zmeliorováním zemědělské půdy a kanalizováním drobných toků. Dramatické následky – bleskové povodně, eroze úrodné půdy atd. vnímáme právě v současnosti. Druhou stranou mince jsou suché periody bez dostatečných zásob vody v krajině.
Moderní trendy v hospodaření s vodou se soustřeďují na její využití v místě, na podpora malého vodního koloběhu, který má šanci částečně zmírnit jak následky sucha, tak následky povodní.
Co může změnit / udělat zemědělec
Zemědělec je jedním z nejvýznamnějších správců krajiny. To, jaké se používají osevní postupy, jaká agrotechnika pracuje na polích, jak vypadá struktura a velikost polí, kde se půda dá zatravnit, kde se umístí meze, travní pásy, kde se vynechá aplikace hnojiv a postřiků, to vše má obrovský vliv na vodní režim, kvalitu vod i erozi půdy.
1) Drobná agrotechnická opatření jsou všechna opatření, která může zemědělec učinit, aniž by musel měnit strukturu krajiny. Přesto mohou mít velký vliv na vodní režim, kvalitu vod i erozi půdy. Můžeme sem zařadit jak výběr hnojiv, chemických postřiků, tak třeba orbu po vrstevnici oproti orbě po spádnici. Patří sem také travnaté pásy, které přeruší povrchovou čáru odtoku, nebo zóny, kde zemědělec vynechá chemický postřik či aplikaci hnojiv. Tyto takzvané buffer zóny se umísťují nad sousedící vodní prvky (rybníky, potoky). Slouží jako filtr těchto látek, které pak nadměrně nepůsobí škody ve vodním prostředí. Újma na produkci je minimální nebo žádná, vzhledem k tomu, že se tím směrem látky šíří s prosakující vodou.
Biodiverzitě v krajině pomůže také vytipování trvale zaplavovaných drobných lokalit na zemědělské půdě, kde úroda pravidelně strádá dobou zaplavení. Tyto lokality je nejsnáze ponechat bez managementu nebo zde realizovat drobné mokřady. Znovu tím pomůžeme filtrovat živiny a zemědělskou chemii před vodními prvky, které tím jinak velice trpí.
2) Komplexní protierozní a protipovodňová opatření – představují celou řadu různě nákladných opatření, která se dlouhodobém horizontu vyplatí ijak zemědělcům, tak místním občanům a jejich životnímu prostředí.
Tato protierozní a protipovodňová opatření se nejlépe realizují v rámci komplexních pozemkových úprav, ale hodně práce se dá udělat i v menším měřítku dílčími pozemkovými úpravami : rozdělení čáry povrchového otoku pásy dřevin, mezemi; zatravněnými průlehy, budováním suchých poldrů, revitalizací niv a toků.
Co může udělat rybář, rybníkář
Význam rybníků roste díky zániku původních přirozených mokřadů (nivy řek), díky čemuž se stávají útočištěm ohrožených druhů z těchto lokalit.
Rybniční ekosystém je poškozován hlavně intenzivním hospodařením – tedy hnojením, které způsobuje nežádoucí rozvoj řas a sinic (tzv. eutrofizace) a také vysokými rybími osádkami. S některými majiteli je dohoda o přizpůsobení obhospodařování obtížná.
Ochrana rybníků spočívá především v šetrném hospodaření zachovávajícím únosnou kvalitu vody, hlavně její průhlednost. Ta je klíčová pro to, aby v rybníce byl dostatek vhodné potravy pro vodní ptáky. Důležité je zachování potřebného podílu litorálních porostů, poskytujících pro živočichy hnízdiště a úkryty. To znamená omezení hnojení, snížení obsádek a případné odbahnění.
Pro zachování rovnováhy krajiny je nezbytné alespoň část rybníků vyčlenit z intenzivního způsobu hospodaření – nejlépe první rybníky na toku. Ty jsou pak útočištěm druhů, které nesnášejí vysoký podíl živin ve vodě (eutrofizaci). Snížit míru hnojení tak, aby voda v létě neztratila veškerý volný kyslík a nestala se pro lidi i samotné ryby toxickou, by mělo být samozřejmostí.
Co může udělat každý
K tomu, aby se situace v malém potoce a v jeho okolí změnila k lepšímu, nebývají vždy nutná složitá a drahá opatření. Dobré zkušenosti s tím mají naši sousedé v Německu. Vznikla tam iniciativa nazvaná „Patronáty nad potoky“ (Bachpattenschaft). Malé skupinky místních dobrovolníků si vezmou patronát nad potokem nebo říčkou a postupně obnovují jeho přírodě blízkou podobu. Na malých tocích často postačí jednoduchý zásah, a příroda už si „pomůže sama“.
Jedním z důvodů, proč se lidé zapojili do dobrovolné práce v přírodě, byly škody způsobené zvýšenými průtoky a erozí. Po konzultaci s odborníkem najdou řešení, které není ani drahé, ani složité, a lze je zvládnout svépomocí. Obvykle je třeba zpomalit odtok vody z lokality a najít pro vodu místo, kam se může při zvýšené hladině beze škod rozlévat. Někde jsou to louky, pastviny nebo les, jinde je možné obnovit meandry. Na řece Fintau lidé rozkopali hráz a obnovili kontakt řeky se slepými rameny. Ty za sucha vyschnou a při povodni se naplní vodou, která by jinak poškodila městečko.
Další, velmi častý důvod, proč vracet potoky a řeky do přírodě blízké podoby, dobře znají rybáři. V hladkých monotónních tocích totiž ryby nenajdou místo, kam naklást jikry. Malé rybky v regulovaném toku nenajdou ani úkryty, ani dostatek vhodné potravy. Zlepšení přinesou už jen kamenné polohrázky nebo nepravidelné útvary v toku. Změní se směr a rychlost proudění, vzniknou mělčiny i hlubší tůně a potok ožívá – nejdříve drobnými, později i většími organizmy. Členitější břehy může osídlit více rostlinných druhů, které opět přinášejí úkryty i potravu dalším tvorům. Objeví se další druhy hmyzu, obojživelníků i ptáků. Rybáři v Německu už vědí, že pravidelné „brigády“ se jim vyplácí i ekonomicky. Nemusí totiž nakupovat uměle vylíhlý rybí plůdek a předpěstované mladé rybky, které donedávna do vody museli vysazovat.
Patroni potoků jsou nejrůznější skupiny. Bývají jimi rybáři i obce, někde dokonce i dobrovolní hasiči. Obvyklými patrony bývají také různé volnočasové skupiny mladých i dospělých osob. Poměrně časté jsou patronáty škol, postupně obnovovaný potok se stává součástí výuky. Malé i velké pomocníky baví pozorovat postupné obnovování přírodních biotopů v toku i v jeho nivě.
Územní plány, pozemkové úpravy – nástroje, jak vrátit vodu do krajiny
Pro celkové ozdravění vodního režimu krajiny na území například katastru celé obce je nezbytné využít nástrojů krajinného plánování. Tím základním a také nejdůležitějším je územní plán obce. Územní plán totiž definuje, jaký způsobem může být dané území využito a jakým nikoliv. To je zásadní jak pro obnovu vodních prvků a zdravého hydrologického režimu krajiny, tak pro jejich obranu.
Kvalitní územní plán by měl počítat jak s tím, že v nivě se má voda přirozeně rozlévat, tudíž by neměl povolovat umisťovat tam jakékoliv stavby. Měl by také umožnit realizaci opatření, které povedou ke zmírnění povodní k ozdravění vodního režimu krajiny.
Komplexní pozemkové úpravy jsou nástrojem pro zjednodušení majetkoprávních vztahů tak, aby bylo možno tato opatření realizovat z hlediska vlastnictví.
Na tomto procesu by se měli tedy podílet jak zastupitelstva jednotlivých obcí, tak státní podniky povodí ve spolupráci s pozemkovými úřady, orgány ochrany přírody a krajiny, projektanty a hlavně s občany.
Příroda si najde svoji cestu i bez našeho úsilí. Pokud by se ovšem lidé nenaučili respektovat přírodu a její síly, nebyla by to pro ně cesta schůdná.
Text zpracoval Ing. Jakub Esterka
