Dub je králem mezi stromy – symbol majestátu, vznešenosti, odolnosti a síly. Svůj věk měří na staletí. Mezi duby jsou i takoví velikáni, kteří pamatují mistra Jana Husa. Často i půltisíciletí starci jsou „zdraví jako řípy“.
Dubový kmen, to je sloup pokrytý hluboce zbrázděnou kůrou, dubové větve křivolace zprohýbaná ramena. Listy jsou vykrojeny do laloků, a kdo by ještě váhal s jeho určením, tomu pomůžeme. Znáte pohádku Jana Wericha Až opadá listí z dubu? V ní se dočtete, že dub si drží listy po celý rok. Suché opadávají až na konci zimy, když už raší na větvích nové pupeny.
Kvete nenápadně, ve věku 50 až 80 let, kdy už mnohé jiné dřeviny odumírají. Jeho plody, žaludy, dělají radost nejen dětem, ale především lesní zvěři – jelenům, srncům, divočákům a sojkám. Zajímavostí dubů a několika dalších stromů je jejich soužití s houbami.Ty obalují tenké kořínky a pomáhají stromu čerpat ze země rozpuštěné živiny. Není tedy divu, že pod duby najdeme hřiby.
Předkové dubů rostli na naší planetě již před 200 milióny lety, do dnešních dob se dochovalo přes 200 druhů. U nás se setkáme nejčastěji s dubem letním a zimním. Zimní je o něco menší než jeho letní bratr, ale i jeho 40 metrů je úctyhodná výška. Z pevného, tvrdého dubového dřeva se dělávala mlýnská kola, pražce, lodě, dodnes kvalitní a krásný dubový nábytek.
Volně zpracováno podle knihy J.S. Duriše O našich stromech