Javor je chlapík. Trochu domýšlivý, vědomý si své krásy. Když se na podzim jeho listí zabarví, je to nádhera žlutá, oranžová, narudlá i nazelenalá, až oči přecházejí. Však jeho listy jsou nejlepší předlohou k malování. Není ale snadné napodobit paletu mistra Podzimka, který javorové listy na stromě zbarvoval. Je umělec větší než my.
Chceme-li malovat, musíme vystihnout obrysy javorových listů, a v tom je háček. Javor mléč má špičaté rozeklané listy, které jsou světlejší a na omak jemnější a měkčí, kdežto javor klen má listy tmavší, hrubší a jeho laloky vypadají jako lomené oblouky gotických oken. I babyka, třetí nejrozšířenější druh javoru u nás, se od obou příbuzných odlišuje. Liší se nejen listy, ale i tvrdým y uvnitř slova, díky kterému se babyka dostala do vyjmenových slov po b.
Jedním ze známých poznávacích znaků javorů jsou křidélka, která si děti s oblibou dávají na nosy. Jsou to křídlaté dvounažky snášející se na podzim z vysokých stromů k zemi.
Javor je oblíbenou dřevinou truhlářů a výrobců hudebních nástrojů. Dříve jeho sladká šťáva sloužila přírodním národům jako sladidlo a o jeho kvalitách dobře vědí i včelaři. Kvetoucí javor je jako prostřený stůl pro včeličky.
Volně zpracováno podle knihy J.S. Duriše O našich stromech