Odkudsi z oblačných výšin napadaly přes noc penízky. Byly jich stovky, ne-li tisíce. Brouzdal jsem pod stromy podestlanými zeleným bohatstvím. Škoda, že za ně v obchodě nic nekoupím.
Jsou tenké, blanité, s širokým křidélkem kolem nažky.
Jilmy jsou jedny z prvních stromů, které na jaře rozkvetou.
Na listy si musíme ještě počkat. Ty nás ale zajímají, poněvadž právě podle nich můžeme jilmy rozpoznat. Čepel listu totiž nemá obě poloviny stejné, jedna je užší a kratší. Zvláštním znamením jsou jejich boule a výrůstky na kůře hustě obrostlé tenkými větvičkami.
Libují si u vod, snáší dobře občasné povodně, nevyhýbají se suchým stanovištím ani vápnitým půdám. Domovem je jim téměř celá Evropa.
Mají ale smrtelného nepřítele. Je jím nepatrná houba, která způsobuje zhoubnou chorobu těchto jinak odolných stromů. Smutný je pohled na statné velikány, kteří se snaží znovu a znovu vyrašit. Dnes jilmům hrozí naprosté vyhubení, jen jejich příbuzné druhy ještě odolávají. Mezi všemi jmenujme vysoký a statný vaz.
Volně zpracováno podle knihy J.S. Duriše O našich stromech