Znáte ty letní dny, kdy je vzduch těžký, ptáček nezazpívá a tráva se nepohne? A přece na jednom stromě listy kmitají k nezastavení, a když se do nich opře i trochu sluníčka, blikají jak sluneční prasátka.
Neklidný strom – osika.
Když se pozorně podíváme na listy a jejich uchycení k větvičce, poznáme, proč to chvění a tetelení. Dlouhé zploštělé řapíky nesou těžké listové čepele, které se při sebemenším závanu větru rozkmitají.
Osiky rychle rostou, mají rády světlo, mráz jim neuškodí. Na holých pasekách a spáleništích jsou to ony, kdo společně s břízami první osídlí vyprahlou zemi. Osídlí nehostinné pustiny a vytvoří podmínky pro to, aby se na místě holém rozrostl les. Osiky jsou životodárné stromy.
Osika je druh topolu, takže celý správný název je topol osika.
Volně zpracováno podle knihy J.S. Duriše O našich stromech