Otloukej se píšťaličko, spala jsi už dost…Kolik kluků dnes ještě zná tuto říkanku a kolik z nich umí udělat píšťalku? Snad zůstalo jen povědomí, že píšťalky se dělávaly z vrb. Proč právě z vrb? Pro bohatství jarní mízy ukryté pod kůrou.
Vrby mají rády vodu, často si do ní namáčejí i kořeny. Jiné dřeviny by v tak mokrém prostředí strádaly z nedostatku kyslíku, vrba si ale umí poradit a v případě potřeby si na kmeni stromu vytvoří kořínky náhradní. O její životaschopnosti svědčí i to, jak stářím vykotlaná a dutá se na jaře vždy znovu a znovu zazelená.
V botanických knihách je popsáno nespočetně druhů vrb. V tak velkém množství se vyzná ale jen skutečný znalec. V naší přírodě se setkáte nejčastěji s vrbou křehkou a vrbou bílou. V parcích a zahradách můžete vidět vrbu smuteční s dlouhými, až k zemi splývavými větvemi. Na košíky se hodí pruty vrby košíkářské. Asi málokdo z vás ví, že jíva, lidově nazývaná kočička, také patří do početné skupiny vrb.
Vrbové dřevo je lehké a měkké, dříve se hojně využívalo na výrobu nářadí. Z vrbové kůry se vyrábějí léky. Nejpoužívanější ale je vrbové proutí na košíky, ošatky, nábytek, dokonce i na hezké plůtky a ploty kolem domů.
Volně zpracováno podle knihy J.S. Duriše O našich stromech