Stromy v poezii Hanky Křížkové


Akát


Ptala se Agáta mámy a táty,
jestli se narodila pod akáty.

„Ještě jsme Tvé jméno neměli,
když právě akáty voněly.

Letěl list, spadl do bláta
a my si řekli - Agáta."

 

Bříza

Břízka bílá, spanilá,
na slunku se slunila.
Chtěla to, či nechtěla?
Teď je žlutá docela.

 

Buk

Říká se, že kluk,
zdravý je jak buk.

Kluk má čepici,
buk má bukvici.

Kluků plná ves,
buků celý les.

 

Buk II

Dozrály buky,
padaly bukvice,
viděl jsem kluky,
jak plní si čepice.

Kluci jak buci
přes živý plot,
házeli si je o závod.

 

Dub

V dubovém lese
všechno se třese
a na zemi pod duby
zpívají si žaludy:
„Pod dubem, za dubem,
tam si na tě počíháme,
pod dubem, za dubem,
tam tě oškubem."

 

Habr

Habr je habr
a hotovo,
tvrdý jak kámen
a těžký jak olovo.
Pevný jak skála
a temný jak mrak,
věřte, či nevěřte,
je to tak.

 

Jasan

Starý jasan u chalupy na zápraží stál,
větru, mrazu, plískanicím - všemu odolal.
Nezalek se fujavice, nezdolal ho hrom,
sto roků už tomu bude. Tichý, věrný strom.

 

Javory

Javory chtěly být v novém - je po létu,
zelená byla jim, fešákům, málo.
Vybraly podzimu celičkou paletu,
ani se neptejte, kolik to stálo!

 

Jeřabiny

Blízko Svaté Kateřiny
zčervenaly jeřabiny.
Oranžové korálky
světélkují do dálky -
budou hody, budou hody,
pojďte, ptáčci, zobat plody!
Nechte práce, nechte dřiny,
pojďte sbírat jeřabiny.


 
Jilm

Zase už pod jilmy spadaly penízky,
průsvitné lupínky. Kde je jich víc?
Bereš je do dlaní, dáváš je do misky,
škoda jen, že za ně nekoupíš nic.

 

Kaštan

Děti, znáte ježky,
co nechodí pěšky
a jsou o nich knížky?

Jejich kožich píchá,
mají plná břicha
a padají z výšky.

„Známe je z čítanky -
kaštany, kaštánky."

 

Lípa

Kam ty včelky spěchají?
Na lipový květ.
Až z něj šťávu vysají,
budou dělat med.

 

Olše

Na břehu Malše
stěžují si olše.
„Zase přišla velká voda,
mele břehy, to je škoda.
Břeh musí být podepřený
o kameny, o kořeny."
Naříkají - mokré celé:
„Voda břehy podemele."

 

 Osiky


Povězte, veselé osiky,
proč máte tak dlouhé řapíky?
Smály se osiky pod strání:
„Aby měl vítr co na hraní."

 

Smrk

Starý velký smrk
natahuje krk
a vedle něj smrček
natahuje krček.


 
 Topol

Nastavují větru záda
v zástupu a pospolu,
kámoš vedle kamaráda,
topol vedle topolu.