Když my senátoři jdeme ulicemi Prahy
Když my senátoři jdeme ulicemi Prahy, co vidíme: co je tu pro juniory mezi čtrnácti až osmnácti lety? Mezi bankami, a. s., není žádná komponovaná proluka, žádný prostor, jenž by jim nahrazoval louku, potok, skály. Žádný plácek pro blbnutí zadarmo a bez klubové legitimace. Jděte svými městy, rodičové, a hledejte roh od rohu: Co tu uvidíte pro své riskantní děti, kam byste je mohli pustit beze strachu a bez peněz? Jediné zařízení, jež město Praha pro volný, přírodní pohyb juniorů mimoděk zbudovala, je vydlážděná plocha za Národním divadlem: tam je vídám, jak s oprávněným porušením zákazu šíleně řádí na kolečkových bruslích a prknech valibácech, a já je obdivuju. Napřed mě to zlobilo, než jsem si řekl: a kam s tím mají jít? Potřebují mít takový prostor na dosah krátkého klusu, a ne až v Troji či v Braníku! Tu se děje jejich svoboda, ne v tisku! Potřebují obytné město.
… čeho je například na Starém Městě pražském mladým lidem víc třeba: hotelu Four Seasons, podzemních garáží na Příkopech, nebo volného prostoru se stromy a s různými vynálezy na zábavu a hry? Dočasní páni města jednají, jako by Praha potřebovala víc cizince a bankéře než mládež …
Ludvík Vaculík
Mládež v obci
- schází se - stahuje - na místa, kde to neradi vidíme
- ze všech věkových skupin tráví na veřejných prostorách v obcích nejvíc času
- přitahují ji přístřešky, nejčastěji autobusové zastávky a místa, odkud je dobrý výhled na „pošetilé počínání dospělých“
- vyhledává místa, kde má krytá záda a ve večerních hodinách světlo pouličních lamp
- vyjde si i za humna, ale ne příliš daleko
- vede důležité řeči a sarkasticky komentuje počínání dospělých
- posedává různými kuriózními způsoby na opěradlech laviček, zídkách, bidlech a klandrech
- mládež ženského pohlaví dává přednost poloze v pololeže
- mládež mužského pohlaví si neví rady s pohybovým neklidem a přemírou energie, vybíjí ji nejrůznějším – často nedovoleným – způsobem
- pokud je na dosah objekt, na kterém se může vyřádit – využije to (kolotoč, větev stromu nebo ne zcela pevný plaňkový plot…
- mládež obého pohlaví se ráda předvádí, více před sebou navzájem než před druhými, touží po obdivu. I předvádění na sebe bere často způsoby nedovolené
- dobře ví, co nechce, ale málokdy, co chce
- pokud se schází na místě, které je hezké a udržované, které přirozeně vybízí uživatele, aby je po sobě zanechali v takovém stavu, v jakém je našli, je schopná se tomu přizpůsobit
 |
Vandalismus – „bolest“ obecních prostranství a obecního majetku
KDE SE STALA CHYBA?
Kde se stala chyba ve výchově oné masy jedinců otravujících nás, „spořádané občany“, svým křikem. Není snad důstojnějšího tématu pro zkvalitnění života, než poznat příčiny dobrovolné odloučenosti, vyloučenosti jedinců a skupin ze společnosti a pokusit se o nápravu?
C.G. Jung
Co je a co není vandalismus
Vandalismus je svévolné poškozování a ničení veřejného i soukromého majetku, které nepřináší pachateli žádné obohacení a pro které pachatel zpravidla nemá žádný motiv – většinou tak koná jen pro vlastní potěšení nebo potřebu odreagovat se. Často k němu dochází pod vlivem alkoholu nebo drog. Nejčastěji to bývá: sprejování, demolování veřejných a soukromých objektů (ničení laviček, automatů, rozbíjení zastávek, ničení soch, náhrobků, oken, aut), tvorba počítačových virů, narušování nočního klidu, hlučné, agresivní chování na veřejnosti.
Vandalismus není násilí proti jednotlivci nebo skupině, rozkrádání, toxikománie, opilství a výtržnictví, prostituce, gamblerství, neoprávněné užívání motorových vozidel.
Vandalismus je trestnou činností. To znamená, že člověk, který vandalský čin vykoná, porušil zákon, a porušení zákona se trestá. Potrestání dětí a mládeže do 18 let je ale jiné nežli potrestání dospělých. Měkčí.
Jaké jsou příčiny a motivy?
Agresivita je, bohužel, lidskou přirozeností.Téměř nikdo vůči ní není imunní. Ve společnostech a v rodinách, kde se ve výchově dětí uplatňuje násilí, kde fyzické trestání je legitimní nástroj výchovy, tam se agrese a brutalita u dospívajících a dospělých vyskytuje častěji.
Protest
Jednou z nejčastějších příčin vandalství je protest, někdy i generační protest . Vandalové vyjadřují ničením svůj nesouhlas se společností, uvnitř které sice fyzicky žijí, ale se kterou se neztotožňují. Manifestují odmítání všeobecně přijímaných hodnot.
Stopa
Někdy je motivem touha aktivně se projevit, vyrýt svoji značku – stopu do tváře necitlivého světa.
Odplata
Příčinou může být odplata. Odplata za skutečná nebo domnělá příkoří.
Nuda a prázdnota
Mládež se chce bavit, chce, „aby se něco dělo“.
Reakce na vyloučenost
Část mladých lidí se cítí společností nepřijatá, odmítaná. Vandalství je reakcí na pocity osamělosti.
Zvědavost
I ta se může stát motivem vandalství. Zvědavost, co to udělá?
Vandalské činy jsou častější u skupin dětí a mládeže, které nemají dobré sociální zázemí. Více vandalských činů je ve městech nežli na venkově.
Častější projevy se vyskytují tam, kde je přítomný alkohol: u restaurací, na zábavách, v čase svátků (Silvestr) nebo např. ve dnech ukončení školní docházky.
Jak se proti vandalství chránit?
- Méně účinným způsobem – represí.
Vandalství je trestným činem, je podle přijatých norem společnosti přestoupením zákona. U dětí a mládeže nelze toto chování označit jako trestný čin, ale pouze jako přestupek. Trestání přestupků dětí a mládeže má jinou povahu nežli trestání trestných činů. Měkčí. Soud jim může uložit pouze výchovná opatření: ochrannou výchovu (ve výchovných ústavech), ústavní výchovu, dohled probačního úředníka nebo
jiné výchovné opatření (odpracování, zákaz činnosti na určitou dobu, propadnutí majetku…).
- Účinnějším způsobem – prevencí
Fotografie s komentářem (kliknutím se zvětší)
Jak jít mladým lidem v obci naproti – náměty a inspirace
Bude doplněno.
