Senioři


Lavička v Pravoníně

Od začátku letošního jara jezdím po českém venkově a fotím. Kostely, kapličky, boží muka, autobusové zastávky, cesty  a …. lidi. Na konci května - konečně! Starší člověk na lavičce. Žena. Jdu k ní a  přisedám. Zajímá mě tolik věcí a ona si, jako většina starších lidí, ráda povídá. Lavička stojí u malého parkoviště, záda ji kryje stěna garáže. Na jednu stranu návsi „nevidí“, ale před sebou má nepříliš frekventovanou křižovatku a frekventovanou venkovní hospůdku. Je na co se dívat. Právě tudy procházejí dvě děvčata. Když žena sedí na lavičce i se svou přítelkyní, která právě odešla, možná se stočí řeč na mládí dívek, na jejich oblečení, jejich rodiče nebo prarodiče. Pozorovat život je zajímavé. Po široké prázdné silnici mezi kaštany dovádí na kolech děti. Objíždějí dětské hřiště, závodí, užívají si široké vozovky. Opodál je husté stromořadí mohutných kaštanů s kašnou a lavičkami. Lavičky jsou prázdné. Proč by vesnický člověk sedal na místě, odkud jsou vidět jen lišejníkem obrostlé stěny staré kašny?

Za chvíli budou zprávy a i lavička u parkoviště osiří. Je dobré nenechat si ujít události z domova i ze zahraničí - kus zprostředkovaného, byť zkresleného, života.