Ulice jsou s ohledem na jejich frekventovanost v každém typu sídla nejdůležitějšími veřejnými prostranstvími. Současný stav uliční zeleně ve venkovských sídlech je třeba hodnotit v průměru jako neuspokojivý, zeleň neodpovídá potřebám dnešního života v obci. Její stav je navíc narušován celou řadou negativních, zejména technických vlivů (budování kanalizace, vodovodu, rozšiřování a povrchové úpravy vozovek, atd.). K tomu přistupuje i zhoubný vliv zimního solení vozovek a chodníků, v jehož důsledku postupně odumírá velké množství vegetace, především stromů. Typickým jevem naší současnosti je tedy velmi naléhavá potřeba vytvoření zcela nového systému uliční zeleně, který vzájemně skloubí tradiční i nové potřeby a možnosti jednotlivých obcí. Systém uliční zeleně má v podstatě tři funkce. Předně by měla plnit provozní funkci, dále by měla přispívat ke zlepšení hygienických podmínek v uličním prostoru, a konečně musí plnit i estetické poslání.
– Realizace úpravy je závislá na typu a způsobu zástavby, na charakteru, šíři, provozu a údržbě ulice, na její orientaci ke světovým stranám a na vedení inženýrských sítí.
– Zeleň v uličním prostoru musí umožňovat dobrou přehlednost zejména v křižovatkách a zatáčkách. Z tohoto hlediska dáváme přednost vysokokmenným druhům stromů, které jsou schopné zakládat koruny min. ve výšce 4-5 m.
– K omezení některých negativních dopravních vlivů (hlučnost, prašnost nebo přílišná koncentrace výfukových plynů) lze využít pásy stříhaných keřů.
– Při řešení uličních pásů je nutné respektovat požadavky na jejich racionální údržbu – měly by být široké min. 1,5 m.
– Výtvarná koncepce jednotlivých ulic by měla být osobitá; jejich ztvárnění by nemělo být šablonovité, ale naopak co nejrozmanitější. Toho lze docílit použitím různých typů výsadby, odlišných tématikou.
– Prostory ulic a předzahrádek by spolu měly pohledově souviset. Úpravu předzahrádek je nutné řešit nejen ve vztahu k jednotlivým budovám, ale současně ve vzájemných tvarových, prostorových a barevných souvislostech ke kompozici celého uličního prostoru. Jednotnost prostoru ulice lze dosáhnout odstraněním vysokého oplocení předzahrádek.
– Běžné oplocení předzahrádek může být doplněno nebo lépe zcela nahrazeno živým plotem (působí jako protiprachová a optická bariéra; je významným dekoračním prvkem, ovlivňujícím kvalitu a pohodu obytného prostředí). Vhodná je i kombinace živého plotu s nízkým dřevěným či zděným plotem a liniové výsadby dřevin, čímž dojde k přirozenému propojení veřejného a soukromého prostoru. Živý plot v předzahrádce venkovského domu lze rovněž doplnit okrasným záhonem s tradičními druhy květin (řebříčky, orlíčky, astry, zvonky, chryzantémy, měsíčky, ostrožky, srdcovky, kohoutky, topolovky, plamenky, kopretiny, konvalinky, hledíky, růže, levandule, četné druhy letniček nebo cibulovin atd.) či keřů (pivoňka, šeřík, kalina, pustoryl).
– Působnost uličních prostorů lze zvýšit využíváním popínavých dřevin (v teplejší krajině a na jižní straně lze vysadit vinnou révu, jinak loubinec, břečťan, plamének nebo zimolez), květinové výsadby v oknech a balkónech a mobilní zeleně.
– Účinné je zaměřit se na dotvoření perspektivy uličního prostranství kompozičním uzavřením nebo otevřením, zdůrazněním křížení, ohybů nebo významných objektů, případně potlačením nežádoucích momentů.
Michaela Tlustá, architektka