Dům jako něco mezi kostelem a boudou pro psa

 


První dáma české architektury, profesorka Alena Šrámková se ve svých osmdesáti letech rozhodla pro bydlení ve vlastním domě. Vybrala si pro něj místo na dvoře venkovského stavení své dcery a zetě. Rodina tak bydlí pohromadě, dům paní architektky je vlastně tradičním výminkem. Stojí v místě bývalých stájí, které kopíruje jak půdorysnou stopou, tak tvarem a objemem. Od začátku byl dům koncipován jako ateliér sloužící potřebám členů rodiny, rovněž architektům, zároveň ale také tak, aby dokázal plnit funkci bydlení pro jednu osobu. Téměř chrámový vnitřní nečleněný prostor je otevřen do dvora řadou převýšených francouzských oken, člověk uvnitř se cítí být jeho přímou součástí. Téměř provokativní jednoduchost a lapidárnost stavby je možné chápat jako manifest autorky. Dům má být podle ní obyčejný a silný. Tento splňuje její slova do puntíku.

Novostavba v centrální části obce
Autor: Alena Šrámková