Ještě dříve nežli začala spolupráce s architektem, jsme se snažili zpracovat co nejvíce informací o místě budoucího přírodního hřiště, jeho historii i současném stavu. Co na ostrově v polích žije, co tu roste, co z toho je zastoupeno i v okolí, co je vzácnější, popř. chráněné. Jak se staví k celému záměru Odbor ochrany krajiny v Dobříši a Krajský odbor ochrany ( lesní hospodářství) v Praze. Jak bylo místo využíváno kdysi a jak by mohlo být využíváno po úpravě. Vyhledávali jsme inspirace zahrad v přírodním stylu z Čech i zahraničí, zpracovávali témata ze zážitkové pedagogiky, volné hry a dětské psychologie, která nám pomohli při tvorbě koncepce hřiště i návrzích přírodních herních prvků. Požádali jsme o spolupráci rodiče a vychovatelky, aby v průběhu jednoho roku fotografovali děti při hře v přírodě. Místní fotografové a děti z družiny pořídili dokumentaci původního stavu ostrova.
Ornitologický průzkum lokality ukázal, že:
Pro zlepšení potravních a hnízdních podmínek pro ptáky navrhuje ornitolog pan Veselý, který průzkum prováděl, následující opatření:
Dendrologický průzkum lokality ukázal, že:
Z hlediska dendrologického lze území rozdělit do tří částí:
Samostatnou zmínku si zaslouží porostní plášť, ve kterém se vedle četných náletů zplanělých ovocných dřevin (hrušeň, jabloň, třešeň, švestka) nachází i nálety javoru mléče a jilmu drsného.
Průzkum výskytu drobných živočichů ukázal, že:
Co děti dělají?
Po mnohaleté zkušenosti se spoluprací s architekty vím, že není mnoho takových, kteří jsou zároveň dobří a zároveň ochotní a schopní spolupracovat s „venkovany“. Spolupráce s architektem je téměř vždycky boj. Ale vyplatí se. V případě naší Lesní zahrady to bylo spíše přátelské pošťuchování, protože už jsme měli s Jakubem za sebou několik společných "vyhraných bitev".
Pro ty, kdo nemají zkušenost se spoluprací s architekty, přikládám několik osobních rad:
a) Při zvažování, kterého architekta oslovit, se nejprve podívat na jeho realizace. Zvláště na ty, které má ve venkovském prostoru – obci nebo krajině.
b) Spojit se s lidmi, kteří záměr s architektem realizovali, požádat je o sdílení zkušeností ze spolupráce. Zjistit, jestli architektovy návrhy a realizace, které se nám líbí, jsou nejen hezké na pohled, ale i funkční a využívané.
c) Neuspěchat přípravu projektu. Zjistit a zajistit (společně s architektem) dostatek kvalitních podkladů a informací o krajině, obci, lidech…
d) Máme dobré zkušenosti se zorganizováním setkání místních lidí s architektem ještě před vytvořením jeho prvních návrhů. Nejlépe na místě, kde se má záměr dělat. Architekt by ale na této první schůzce měl být více tím, kdo naslouchá a ptá se. Lidé na vesnici vnímají většinou svou obec osobněji, nežli lidé ve městě. K zásahům lidí zvenku jsou hodně nedůvěřiví. Většinou rádi řeknou svůj názor a pohled. Bohužel až velmi často nabízejí hotové řešení. Jedno – to jejich. Je dobré, když se architekt drží zpátky v kritických soudech na obec nebo lokalitu, umí něco pochválit. Poté může vyjevit i něco ze svých představ. Důležité je, jestli lidi vnímá jako partnery a to i ty, kteří mají opačný názor na věc, nežli on. Při této první schůzce nesmějí padat rozhodnutí. Je dobré nechat všechny názory „viset ve vzduchu“ a záměr i s těmi protichůdnými pohledy „nechat zrát“.
e) Zorganizovat schůzku s lidmi a architektem nad jeho prvními pracovními návrhy, kdy projekt „zraje“ a bez problémů se dá měnit a upravovat. Je třeba počítat s tím, že může být provázeno nedůvěrou. Lidé na venkově si po staletí dělali většinu práce na domě i za humny sami, jsou zvyklí si o svých věcech rozhodovat, a pak je sami i realizovat.
Diskuze nad návrhy nemusí být příjemná, je ale důležitá. Architekt se musí od lidí (kromě jiného) dozvědět co nejvíce informací o tom, jak chtějí navrhovanou věc nebo lokalitu využívat. Vyjadřovat se mohou lidé jednotlivě v celé velké skupině přítomných (většinou ale tuto šanci využijí ti odvážnější) nebo mohou přítomní diskutovat v menších skupinách u stolů (to se většinou zapojí všichni).
Pokud zaznívají protichůdné názory není třeba se k nim hned vyjadřovat a hledat v této situaci řešení. Je dobré dám jim přiměřený prostor nebo se obrátit na přítomné s dotazem, jak by navrhovali vzniklou situaci s protichůdnými názory řešit.
f) Velmi se nám osvědčilo zahájit setkání s architektem jeho malou přednáškou nebo prezentací, na které by představil lidem jejich obec nebo místo v obci z jiného, neznámého úhlu pohledu: informacemi získanými ze starých map, historických nebo odborných zajímavých studií, atd.
g) Pozor na slovník! Odborný žargon usnadňuje komunikaci mezi profesionály, ale u lidí , kteří s architekturou nepřijdou do styku, může snadno způsobit to, že lidé nerozumějí!
h) Pozor na grafická schémata! Jenmálo lidí si umí výtvarný návrh, projekt, schéma představit v realitě. Vyplatí se proto připravit návrhy realističtěji jako koláže fotografií a kreseb. Nejlépe: současný stav a stav po proměně.
i) Je dobré v této fázi dát lidem možnost výběru – více řešení.
Ani architekt to s námi nemá lehké
a)Snaží se posunout naše vnímání dál a my se bráníme.
b)Téměř vždy se nám zdá drahý. Neumíme posoudit, kolik práce a času mu zabere tvorba návrhů a projektů, jak drahé jsou materiály a zařízení pro vyhotovení projektů a kolik času a peněz ho stojí cesty na naše upravované místo. Na Lesní zahradě byl Jakub během jednoho roku 10x.
c)Mylně se domníváme, že práce architekta končí odevzdáním projektu a vyplacením odměny. Že si od této chvíle můžeme s jeho návrhem dělat, co chceme. Tu něco přidáme, tam ubereme, změníme materiál, posuneme místo…. Toto není možné. Výsledek architektovy práce je jeho duševním majetkem, a pokud má nastat změna oproti návrhu, je třeba, aby s tím autor souhlasil.
Důkladná příprava se vyplatila! Vyplatilo se také na architekta Jakuba nespěchat, dát mu čas, aby „jeho zahrada mohla uzrát". Návrh je šetrný k místu, respektuje jeho zvláštní charakter, ponechává vše, co ponechat lze, jen jemně prostor dotváří a nabízí ho dětem. Nerozpracovává zatím jednotlivé pobytové plácky a herní mobiliář, ukazuje jen hlavní myšlenku, celkovou koncepci, řešení herních prvků v nástinu. Je srozumitelný. Můžeme s ním vyrazit „do světa“, ukázat ho dětem, učitelkám, zastupitelům, majitelům, ochranářům…
Pro další práci byla nejdůležitější schůzka s rodiči malých dětí, vychovatelkami a starostou. Jejich připomínky byly tím nejdůležitějším, o co jsme se v další práci a rozpracovávání návrhu opřeli.
Schůzka ukázala, že:
Další schůzka byla s vychovatelkami a dětmi z družiny. I jim se návrh líbil. Z jejich vyjádření vyplynulo, že by si přály mít na přírodním hřišti nějaký prvek z provazů.
Další důležitou fází realizace je zorganizování schůzky architekta s lidmi, kteří prostor budou využívat nebo se jich nějakým jiným způsobem dotýká, aby se k němu vyjádřili. Pokud se tento krok opomene nebo dokonce záměrně vypustí z obavy před protichůdnými názory veřejnosti, může dojít k tomu, že upravené místo bude sice hezké, ale mine se s lidmi. Může také z nějakého důvodu někomu vadit tak, že bude v budoucnu ohroženo jeho využívání. Velmi často se stává, že připomínky lidí posunou záměr dál a ukotví ho víc v realitě. Někdy je třeba hledat střední cestu, občas je třeba od něčeho ustoupit a jindy se vyplatí, aby architekt stál za svým, trpělivě vysvětloval a posunoval veřejnost k novým méně tradičním řešením.
Pokud se názory příliš liší, nemělo by být výsledné řešení takové, při kterém nabyde jedna strana dojmu vítězství a druhá prohry.
Navrhovat přírodní herní prvky je zajímavé, prodiskutovat jejich vzhled i funkčnost s lidmi je důležité, vyprojektovat je tak, aby byly certifikovatelné, je náročné. Není mnoho architektů, kteří se do takového dobrodružství pustí. Bezpočet omezení týkajících se výšky prvků, velikosti otvorů a štěrbin, výčnělků, dopadových plochy, materiálů atd. hodně zúží možnosti, co udělat i jak to udělat.
Museli jsme se rozloučit s „domečky a bunkry“, které by děti mohly z různých materiálů dotvářet. Ukázalo se, že z jakéhokoliv materiálu, který přicházel v úvahu, mohou děti vytvořit něco, co nesplňuje normy. Problematické jsou přírodní kmeny s větvemi na lezení, dokonce i cestička bludištěm má svá úskalí, větvičky. Naštěstí písková plocha mezi kameny a stromy v centru zahrady u kamenné lavice mohla zůstat necertifikovanou pískovou plochou.
Ukázka projektové dokumentace zpracované pro certifikaci
TATO DOKUMENTACE JE DUŠEVNÍ MAJETEK AUTORA, NESMÍ BÝT POUŽITA A KOPÍROVÁNA TŘETÍ OSOBOU, JÍ PŘEDÁNA NEBO JINAK S NÍ NAKLÁDÁNO BEZ PŘEDCHOZÍHO PÍSEMNÉHO SVOLENÍ AUTORA (dle ISO).
Certifikace, aneb co je třeba udělat pro to, aby hřiště bylo bezpečné a provozovatel byl plně chráněn před případnými finančními postihy.
1. Konzultovat záměr a tvorbu přírodního hřiště s notifikovanou osobou ze zkušebního ústavu.
2. V případě, že se pro hřiště vytvářejí původní herní prvky, je třeba konzultovat jejich tvorbu a projektovou dokumentaci.
3. V případě, že provozovatel nakupuje herní prvky u zavedené firmy, stačí dodržet normy pro umístění prvku v lokalitě včetně velikosti a kvality dopadových ploch. (Většinou toto bývá součástí dokumetace k prvku. Pokud není, je třeba u notifikované osoby normy pro umístění zjistit).
4. Na hřišti je třeba umístit provozní řád. Pro koho je hřiště určeno, kdo na hřště smí a kdo ne, jak se na hřišti chovat, instrukce k užívání jednotlivých herních prvků, instrukce k užívání celé lokality, způsob kontroly prvků.
5. Jedenkrát do roka je nutné sjednat kontrolu notifikované osoby, která posoudí stav herních prvků a stav dopadových ploch.
6. Průběžně je třeba provádět pohledovou, případně důkladnější kontrolu tak, jak je nastavena v provozním řádu. Prvky od výrobců, které mají předepsanou četnost a způsob kontroly, se musí kontrolovat v souladu s tímto předpisem. Kontrola se zapisuje do deníku s podpisem osoby, která kontrolu provádí. Např. jedenkrát týdně pohledová kontrola všech prvků pověřenou osobou, 1x za čtvrt roku kontrola důkladnější, posouzení stavu funkčnosti prvků.
Ukázka provozního řádu na hřišti v Nečíni:
Zatímco v teple u projektového stolu a počítače probíhala realizace návrhů, na ostrově mezi poli se pracovalo fyzicky. Bylo třeba nejprve zajistit prostupnost zarostlého ostrova, vyčistit pobytové plochy od náletových dřevin, vytahat hromady křoví na obvod, roztřídit dřeviny na trnité (zkompostovat) a hladké (seštěpkovat), udělat menší terénní úpravy a přemístění velkých kamenů težkou technikou, navozit materiál: kámen, písek, zeminu, vysekat a zpevnit cestičku bludištěm, vybudovat přístupovou cestu, vykopat pařezy, vyřezat a vyštípat větvičky a suché větve po celé ploše pohybu dětí, zbudovat kamenné lavice, dlážděný amfiteátr, kamenné ohražení centrální cesty, dosadit ovocné stromy - jabloně, hrušně, jedlé jeřabiny, mišpule, keříky malin, borůvek, muchovníků a dalších keřů a bylin pro radost i užitek, naroubovat na pláňata po obvodu zahrady rouby původních ovocných stromů…
Nejvíce práce v terénu odvedli lidé z chráněné dílny MELA Sedlčany pod laskavým vedením Pavla Maška. Dřevěný mobiliář a kamenné lavice jsou dílem výtvarníka a truhláře Davida Jiránka z nedalekých Chramost, lanové prvky vytvořil místní občan Luděk Zirhut. S výběrem, výsadbou a roubováním stromů a keřů pomohl profesí geofyzik, koníčkem sadař Petr Bulant (místní občan). „ Se vším možným pomáhali“ členové občanského sdružení Místo pro život a Mateřského centra Klubíčko... a samozřejmě děti a jejich učitelky a vychovatelky.
Místní lidé poskytli ploché kameny na dlažbu do amfiteátru, akátové větve, 12 kubíků zeminy na povrchovou úpravu centra zahrady, na plácek pro hraní kuliček. Zemědělské družstvo zapůjčilo stroj na seštěpkování větví a křovin, místní farmář umožnil na svém pozemku zkompostovat trnité křoviny, pracovníci údržby silnic vybrali kolem silnice na Hubenov netrnité dřeviny a lesnímu hřišti z nich nadělali hrubou štěpku.
Jak mohou s hřišťátkem pomoct ti nejmenší? Roznášet štěpku po cestičce bludištěm.
Co mohou udělat děti z mateřské školky? Zalévat, sít, vybírat kameny a kamínky do kamenné lavice.
Děti z družiny? Nafotit, jak vypadal ostrov na jaře v roce 2013, přemístit hrubou štěpku od Božích muk na ostrov, vysadit jahodníky a keříky borůvek, fotografovat kvetoucí rostliny, ...
A ti starší - děti z druhého stupně? Vykopávat, vyhrabávat, přehazovat, prořezávat, vysekávat, vysazovat.
Součástí lesní zahrady je malý amfiteátr pro dramatiku a tvořivou dramatiku. Přáli bychom si, aby se stal místem, které inspiruje děti k tvorbě malých dramatických etud a her. Otevření zahrady jsme proto připravili na tomto místě zdramatizovanou pohádkou Šípková Růženka v podání vynikajícího herce, scénáristy a režiséra v jedné osobě, Víti Marčíka.
Na slavností zahájení byli vzhledem k velikosti amfitétru pozvány jen děti školní družiny a lidé, kteří se na tvorbě zahrady podíleli: zástupci obce, školy, mateřského klubu, architekt, vedoucí pracovníci a klienti z chráněné dílny Mela Sedlčany, tvůrci herních prvků a rodiče s malými dětmi.
"Šípová Růženka " dokázala pobavit všechny diváky od dvou do šedesáti let.
zasatvení první - lanový labyrint
zastavení druhé - kladina
zastavení třetí - prodejna
zastavení čtvrté - pozorovatelna na stromě
zastavení páté - chýše
procházka kolem zahrady - "spižírna" : staré odrůdy původních druhů stromů (jabloně, hrušky, švestky, třešně, ptáčnice), jeřabiny a jedlé jeřabiny, mišpule a muchovníky, trnky, hlohy, šípky,jalovce, maliny a stáleplodící maliny, ostružiny, jahody a stáleplodící jahody, borůvky.