Centrum obce - souhvězdí kostela, hospody a výboru.
Bohuslav Blažek
K jedinečnému půvabu venkova patří, že neokouzluje geometričností tvarů, které neumějí stárnout, ale přírodě blízkými tvary a povrchy, které se mění v rytmu dne a roku a dokonce stárnutím nabývají nových půvabů. Město má make-up, venkov má pleť.
Bohuslav Blažek
Obce nacpaly svá centra asfaltem a betonem. Voda tu ztratila schopnost vsakovat se, rychle odtéká do stok a do krajiny plníc potoky zeminou. Tady je ona otevřená pípa, kterou sami sebe okrádáme, vypouštějíce vzácnou ornici do vlastních a poté do cizích řek.
Bohuslav Blažek
Nečínská náves
Obec působí na první pohled poněkud „nečitelným“ dojmem. Jako by jí chyběl pravý historický střed, srdce. Přirozené místo společenského života obce je vyprázdněné. Asfaltem překryté prostranství uprostřed vesnice tvoří křižovatka a parkoviště. V místě s tradicí zpracování žuly to přece jen překvapí.
Přesto tu je stále ještě možné rozeznat původní kamenické řemeslo a blízkou spojitost s žulou. Místní lidé ji mají dosud „v krvi“. Svědčí o tom pečlivě poskládané žulové tarasy. Rozpadlé zarůstající zídky v okolí jsou velmi cenným dědictvím, dotváří charakter obce a přispívají k její originalitě.
Na vesnických dvorcích domácí slípky potkávají ledacos, v Nečíni se procházejí kolem zarostlých hromádek ušlechtilé žuly. Půvabný a potěšující poznatek.
architektka Eva Wagnerová
Náves je srdcem obce i její vizitkou. Někde srdcem s tepem sotva znatelným, jinde ještě stále zdravým a životaschopným.
Větší obce a obce vzdálenější od měst mají šanci udržet svá centra s obchody, hospůdkami, provozovnami – s lidmi na návsích. Menší obce jsou na tom hůře. Opuštěné prodejny bývalých Jednot jsou smutnými svědky vyhasínajícího návesního života. Naštěstí jsou tu hospody, hospůdky, restaurace a česká nátura zajít na skleničku, na kus řeči a na dobré jídlo. Tep obecního života na návsích udržuje dnes kromě štamgastů ještě mládež posedávající u čekáren, na lavičkách a zábradlích okrasných plůtků a školní děti čekající na autobusy.
Návsi mají různou velikost a tvar. Jsou malé či prostorné, obdélné, kruhové, sevřeně uzavřené, otevřené do okolní zástavby nebo krajiny, leží na rovině nebo na svahu. Jsou zde většinou umístěny nejvýznamnější stavby jako kostel nebo kaple, fara, úřad, škola, hospoda a obchod.
FOTOGALERIE
Na venkově mělo odpradávna všechno svůj účel. Zvonice odměřovala čas, strom poskytoval úrodu nebo stín, do kostela se chodilo na mši svatou, do kašny pro vodu a do hospody na pivo. Na stavbu se použilo to, co bylo po ruce, u domu vysadilo to, co rostlo za humny. Co mělo účel, to bylo dobré. Jen muškát za oknem a šeřík u vrátek býval pro potěchu.
FOTOGALERIE
Až do roku 1948 přicházely nové trendy do vesnic pomalu, měly čas splynout s místem i lidmi. Změna nastala až v padesátých letech, kdy na venkov vstoupil stát. Kolektivizace, unifikace, normalizace, organizované a plánované smazání rozdílů mezi městem a venkovem, násilné sdružování obcí. Stát budoval, stavěl, bořil, zavíral a slavnostně otvíral.
Poválečná doba přinesla lidem na venkově také úlevu. Úlevu od těžké práce, vyšší výdělky, volný čas a lepší dopravu do měst.
Venkovem prošlo několik módních vln, zvýšila se nabídka zboží a to i z daleké ciziny, staré osvědčené materiály přestaly být v kurzu. Na návsích vyrostly plechové čekárny, betonové obrubníky, požární nádrže. Lidé začali více než kdy jindy svou obec (veřejné prostory i okolí obytných domů) zkrášlovat – výstavnými pomníky, cizokrajnými dřevinami, městskou parkovou zelení ozdobnými kovovými plůtky, dlaždicemi a barevnými sklíčky kolem oken a vchodů, balkóny.
FOTOGALERIE
Vedle domorodých venkovanů začali ovlivňovat ráz venkova i víkendoví rekreanti. Jejich svépomocnou prací si zachovalo mnoho staveb na venkově historický ráz, mnoho návsí historický střed.
1 foto
Sametová revoluce v roce 1989 přinesla zpočátku oživení center obcí. Ožily malé prodejny, provozovny, hospůdky a restaurace. Na náves se začal vracet život. Ve větších obcích se nové obchody a provozovny většinou udržely, v malých obcích a obcích poblíž měst postupně ztrácely šanci obstát v konkurenci velkých nákupních center. Porevoluční období vstoupilo na návsi také stále se zvyšujícími požadavky na dopravu – rozšíření vozovek, vybudování větších parkovacích ploch, zajištění plynulosti dopravy. Potřeby řidičů mnohde zastínily potřeby chodců. Leckde už je centrum obce tak nečitelné, že nelze rozeznat, zda se jedná o náves nebo křižovatku.
FOTOGALERIE
Jaká bude budoucnost? Jistě mnohobarevná, náves od návsi.
Zkusme se podržet jednoho scénáře opřeného o hluboké a možná jen zatím nevyřčené přání venkovanů – zachovat a navrátit obcím i jejich návsím venkovský charakter, postavit se trendu napodobit město, poznat, co dělá venkov venkovem a využít toho při úpravách, opravách i vytváření nového. Na úrovni lidských vztahů je to oproti městské anonymitě vesnické sousedství, na úrovni veřejného prostoru je to komplex složitějších vztahů. Pokusme se do něj nahlédnout prostřednictvím obrazů i myšlenek, námětů a názorů lidí, kteří se tomuto tématu věnovali a věnují na profesní i neprofesionální úrovni, kteří ve venkovském prostředí žijí..
Co tvoří venkov venkovem - včetně jejich center a návsí?
Žité sousedství, živý společenský život – objekty, prostory a prostředí, které to umožňují, podporují a iniciují.
Stromy, keře a květiny. Stromy – ty především! Velké, staré, šetrně opečovávané i nově vysázané, především stromy původní, listnaté, velkokorunné.
Projevená úcta k historii obce, rodákům a lidské práci
Kontakt se zemí. Venkov, to je především půda – byť v současné době obdělávaná jen malým počtem místních lidí.
Jednoduchost a prostota
Využití tradičního materiálu, který „umí stárnout“
