Bude doplněno.
Bývávalo
Tradiční vesnická stavení mívala kromě obytného domu ještě vejminek, stodolu, stáje a chlévy. Vše spojoval dvůr a na ten navazoval sad. U domu měly hospodyně oplocenou zahrádku a na ní pěstovaly květiny na hřbitov, do kostela nebo do vázy na stůl. Zahrádka bývala vizitkou hospodyňky. Květiny si ženy ve vesnici předávaly - kopretiny, hvozdíky, zvonky, lilie, tulipány, srdcovky, voňavé floxy a pivoňky i letničky, jako například slunečnice a vděčné astry nebo hledíky. Na zahrádkách nechybělo většinou základní koření - kmín, majoránka, libeček, petržel, kopr. Pokud bylo dost místa, objevil se u plotu keř kaliny, zimostráz, jasmín, nebo jednoduchá keřová růže, někde se přidaly maliny, rybíz a v teplých oblastech i réva. Časté byly voňavé druhy rostlin a typy s dlouhou dobou květu.
Okýnka zdobily nádoby s květinami. Muškát za oknem jste mohli vidět na celém území Čech i Moravy.
U zápraží, na dohled od zahrádky, stávala lavice pro chvilku posezení s dětmi, se sousedkou nebo s domácí prací. To byla veškerá výbava zahrady. Nesloužila rekreaci, ale především k pěstování užitečných rostlin. Trávník, jak ho vnímáme dnes, vznikl nanejvýš samovolně v nesešlapaných plochách dvora, často nanízko spásaný husami. Vysoká tráva rostla v sadu, barevná lučními květinami, dvakrát do roka kosená kosou. Seno z ní vonělo jitrocelem, mateřídouškou, případně třezalkou, komonicí a řepíkem.
Na dvoře nebo u plotu zahrádky stával ovocný strom - jabloň, hrušeň, švestka a leckde rostly ovocné stromy u obydlí tak těsně, že se mu tvarově přizpůsobily. Co je líbeznější, nežli rozkvetlá jabloň, nakloněná ke střeše domu. A co by to bylo za grunt, aby u něho nestál mohutný strom. Nejen pro okrasu. Lípy, javory, případně jasany se vysazovaly na ochranu proti blesku a šíření požáru.
V polovině 20. století došlo u nás na venkově k velkým změnám, začal se měnit způsob života. Lidé přestali být závislí na práci na poli, sady přestaly plnit funkci hlavního zdroje ovoce, v květinových zahrádkách se objevily karafiáty a bramboříky dovezené z květinářství ve městě. Ubylo hospodářů, přibylo chalupářů. Ti přivezli sekačky, začali na dvorech zakládat trávníky. Jalovce a stříbrné smrčky zaplavily vesnice od Znojma až po Aš. Lidé začali nahrazovat původní ploty z planěk a kamenných rovnanin pletivem a ozdobnými tvarovkami, místo záhonků pivoňek budovat skalky, kácet staré jabloně a lavice zastiňovat slunečníky.
Místní vesnický kolorit bral postupně za své, jako by vše venkovské bylo přežité, zastaralé a nemoderní.
Zdaleka ne všechny zahrady dopadly takto neslavně, je možné určitě najít dost velmi příjemných obydlených zahrad, ale jsou, bohužel, v menšině.
Jak přemýšlet o současné zahradě na venkově?
Je jisté, že se čas nedá zastavit, lidé žijí jinak než před 50, 100 nebo 200 lety. Z odlišnosti a různorodosti musíme vyjít, když chceme přemýšlet o současné venkovské zahradě. Jinak bude vypadat zahrada rodiny s malými dětmi, jinak manželů s časově náročným zaměstnáním, jiná bude zahrádka ženy v domácnosti, která vypěstovanou zeleninou pomáhá šetřit rodinný rozpočet. Při promýšlení zahrady je třeba vzít v úvahu i charakter stavení. Tradiční venkovské chalupě bude slušet jiná zahrada nežli novému domu na okraji obce.
Neuděláme chybu, když se budeme držet těchto několika pravidel :
- Jednoduchost
- Účelnost
- Přirozenost
- Věrohodnost osvědčených místních materiálů a rostlin
Stále důležitá zůstává vazba dům – strom. Skoro bych řekla, že je to pravidlo základní důležitosti. I pro rodinu, která má minimum času, může být krásnou a příjemnou variantou zahrady travnatá plocha se stromy, které byly v daném místě tradičně vysazovány.
Pokud není v rodině nikdo, kdo by stál o ovoce, nebo se dokázal o plodící stromy postarat, je možné k domu, jako náhradní řešení, vysadit místo klasického ovocného stromu například okrasnou formu jabloně nebo hrušně s drobnými maličkými plody. Je to v každém případě lepší volba, nežli stříbrný smrk, ale autenticitu ovocného stromu nenahradí.
S květinami - letničkami i tradičními nenáročnými trvalkami (v množství úměrném možnostem majitelů) máme šanci vytvořit zahradu pro radost.
Ozdobou zahrady mohou být drobné cibuloviny v trávníku, jako například sněženky, bledule, ladoňky, atd… Společně s petrklíči a fialkami dokáží vykouzlit takovou nádheru, že se majitelé vždy znovu nemůžou dočkat jara.
K vesnické zahradě patří také určitá forma přirozenosti, neformálnosti. Proto pečlivě zvažujme, jestli je nutné přísně stříhat živý plot, jestli naopak nedat možnost dětem, aby si pod keřem kaliny, nebo jasmínu našly svoje skryté království.
Trávník
Bude doplněno.
Můžeme jistě slevit z nároků na přísné tvarování terénu (vyrovnání nebo naopak vytvoření umělých nerovností). Cenná je například autenticita vystupujícího kamenného podkladu z podloží, nebo starého kamenného dláždění, objeveného při rekonstrukci dvora, byť za cenu rozdílných úrovní pěšiny. Tyto „nálezy“ dokážou novou úpravu zahrady spojit s minulostí, historií místa. Hledejme a objevujme je.
Posezení – bude doplněno
Víte, že …
- K výsadbě květin do oken byly často využívány staré vyřazené hrnce, až později pálené květináče.
- Pro nevěsty se celá léta v rodinách pěstoval v nádobě rozmarýn.
- Tradiční odrůdy ovocných stromů jsou mnohem méně náchylné k chorobám.
- Některé z tradičních zahradních květin, jako například denivka, bergénie, nebo hosta mohou na zahradě vydržet i desítky let.