Návrh architektky Evy Wagnerové na úpravy cesty do Lipin a umístění lavičky byl vybrán jako jeden ze tří českých projektů pro mezinárodní výstavu Vyšegradské čtyřky. Nečínská lavička doprovázená zimními fotografiemi a krásným textem paní Wagnerové objela kus světa.
Již dlouho se v Čechách mluví o velkých problémech naší krajiny. Odborná i laická veřejnost souhlasně kývá, že je potřeba něco rychle pro její záchranu a zdravý vývoj udělat. Ale mám dojem, že nic zásadního se pořád neděje. Čas plyne, jen málo příkladů pozitivních změn bychom dokázali najít.
Za této situace je malý zázrak, co dokázala jedna drobná paní ve středních Čechách.
Dlouho ji trápí stav okolí domovské obce. Rozhodne se a koná…. Spolu s rodinou začne nejdřív tolik potřebné uklízení lokálních skládek odpadu podél cest. U toho nezůstane. Vydupe ze země grant a zorganizuje za garance ČKA soutěž na úpravu krajiny kolem jejího milovaného Nečína. A je to krásný kus země, kraj žuly a zvlněného obzoru. Kámen je tu víc než doma. Je vepsán do podoby této krajiny po staletí. Vyorané bloky se tradičně ukládaly podél cest, aby chránily pole před erozí. Tvořily přirozené hranice zahrad i břehy potoků. Žula byla dlouho obživou místních lidi. Četné malé lesní lomy dnes spí, zarůstají všudypřítomným smaragdovým mechem. Tmavá vodní zrcadla na dně jsou magnetem pro dětskou fantazii.
Peníze na realizaci dílčích úprav chybí, tak se pracuje svépomocí. Po malých krocích, ale trvale. Pomáhá hlavně rodina a pár stejných nadšenců z okolí.
Vzniklá nejprve louka na místě skládky, pak odpočívadlo pro děti, lavice pod kamenným tarasem na vyhlídce. Pracuje se na úpravě polní cesty ke křížku,opravují se staré tarasy, počítá se s dosazením alejí a keřů kolem cest. To aby si i ptáci sem našli cestu a obydlená, zdravá krajina mluvila.