Cesty venkova

• Architektura
»
• Veřejná prostranství
»
• Proměny míst v obci
»
• Daleké Dušníky - malé proměny pěti lokalit

Přihlásit

Daleké Dušníky - malé proměny pěti lokalit

Obec Daleké Dušníky má: zvláštní jméno, na patě obce říčku Kocábu, starou košatou lípu, rozmanitou a krásnou okolní krajinu. Obec nemá:  místo na posezení pro své občany, upravené místečko pro malé děti a odpočívadlo pro turisty, kteří tudy po turistických cestách v nemalém počtu procházejí.

Daleké Dušníky využily možnost přihlásit se do projektu Cesty venkova. Místní lidé společně s architektkou Vendulou Markevičovou hledali podobu několika vybraných míst v centru obce a podle dvou vybraných návrhů pak pomohli tato místa upravit.

 

 

 

 

 

 Na našem venkově zatím není běžné spolupracovat s architekty ani při navrhování úprav veřejných prostor ani úprav v krajině. Po dlouhá staletí se architektura venkova formovala bez „expertů“ zvenku, tvůrci byli především místní stavitelé a místní lidé. Až kolektivizace v padesátých letech zasáhla zvenku, a pak socializace, násilné sdružování obcí, plánované „poměšťování“ venkova ….

Napravování chyb a nedobrých zásahů do našich vesnic z dob dávno i nedávno minulých není jednoduché. Ne vždy na to stačí místní lidé, pomoc architekta může být prospěšná. Pomoc dobrého architekta, který venkovu rozumí a přichází k lidem bez povýšenosti a arogance.
Daleké Dušníky měly to štěstí, že s nimi začala spolupracovat architektka Vendula Markevičová.
Poté, co si sama prošla obec a okolí, pozvala místní na společnou procházku obcí.

 

Pozvánka

 

Jako architektka jsem se zapojila do programu Proměny míst v Dalekých Dušníkách, obci, o které jsem nikdy neslyšela a nikdy ji nenavštívila. Po první letmé návštěvě jsem se rozhodla nabídnout místním lidem společnou procházku obcí. Chtěla jsem, aby mi ukázali, co se jim v obci nelíbí, co jim vadí, s čím jsou spokojeni a čeho si váží.

Vytvořila jsem jednoduchou pozvánku, pomocí které jsem se představila, popsala krátce záměr programu a důvod naší procházky. Paní starostka pak pozvánku v obci vyvěsila.
Na setkání přišlo 10 lidí. Sešli se zástupci více generací, což byla pro účel procházky velká výhoda.

Během několika málo návštěv nemá architekt možnost vnímat vesnici tak jako lidé, kteří tu celý život bydlí. Společná procházka je šancí, jak zjistit mnoho důležitých informací: kdy a kde se místní lidé scházejí, kde sedávají v teplých letních dnech, kam vyrážejí na procházky nebo zimní sporty v zimě, jaké veřejné akce se odehrávají na různých prostranstvích, kdo se těchto akcí účastní, kudy vesnici křižují pěší a cykloturisté. Nejkonkrétnější požadavky ale zazněly tam, kde se mluvilo o veřejných prostorách před jejich vlastními domy. Někdo přiznal, že chce mít svůj klid a umístění dětských herních prvků by mu vadilo, nic ale nemá proti nějakému výtvarnému prvku. Příjemně mě překvapilo, že některé problémy měly po domluvě všech zúčastněných okamžitá řešení – přesunout popelnice, odstranit zábradlí kolem pomníku, vykácet nevhodné dřeviny atd. Jeden účastník procházky, muž, který celý život pracoval v lomu, nám ukázal svou práci s kamenem a nabídnul její využití v rámci obce.

Výhodu celé této akce spatřuji v okamžitém propojení požadavků místních obyvatel s reálnými prostorami.

Architekt i obyvatelé často při setkání jen nad mapou opomenou zmínit mnohé důležité informace. Okamžitá reakce občanů na konkrétní problémy pak práci architekta výrazně urychlí i usnadní. Kladením různých dotazů jsem se snažila místní navést k tomu, jak se dá o veřejném prostoru v rámci jejich obce přemýšlet. Reakce, dotazy a připomínky místních mi naopak pomohly k tomu, jak mám o jejich veřejných prostorách přemýšlet já.

                                                                 

Ing. arch. Vendula Markevičová

 

Architekt při práci na návrzích vychází ze tří zdrojů: z toho, co vidí, z toho, co se dozví od místních lidí a z archivních materiálů – kronik a map.

 

O starých mapách, historických Dušníkách a archivních materiálech byla první část veřejného setkání místních lidí s architektkou a studentkou architektury.

 

 Lidí se kromě jiného dozvěděli zajímavé infromace o (historických) stromech a zeleni.

 

Návsi v malých obcích byly dříve vnímány nejen jako veřejný prostor, ale současně i užitková plocha. V jejich středu byly obecní rybníčky, travnaté plochy pro pastvu, často i ovocné stromy, které jim dávaly lidské měřítko. Během roku se měnily, krásně kvetly, na podzim plodily a prozářily prostor barevnými listy. Člověk s nimi vnímal běh celého roku. Je dobré charakter ovocných dřevin na návsích a obecních plochách zachovat. Tam, kde padající plody mohou být nebezpečné, například u silnic, je možné vysadit druhy ovocných stromů okrasných, neplodících nebo použít kultivary s drobnými okrasnými plody, které se stanou vítanou potravou ptákům a drobným živočichům.
U významných, především sakrálních staveb, byly v obcích často vysazovány lípy. Lípa se stala v době národního obrození českým národním stromem, lidé jejím vysazením zdůrazňovali význam místa nebo budovy.

Mezi jednotlivými statky a usedlostmi často rostly jasany nebo ořešáky. Odpuzovaly hmyz a zabraňovaly rozšiřování požáru mezi stodolami.

Ve druhé polovině 20. století doslova zaplavily venkovské obce cizokrajné dřeviny: cypřiše, zeravy a túje. Nahradily původní keře a stromy a způsobily kromě pohledových a průchozích bariér i to, že obce přestaly být propojeny s okolní krajinou přirozenou místní vegetací. Obce přestaly působit do jisté míry jako venkovský prostor a staly se něčím na rozhraní města a venkova.

 

 

Centra malých obcí se vylidňují, služby už nejsou udržitelné a přemísťují se do měst. Často se v centru obce nalézá prázdná budova nefunkčního obchodu, hospody nebo školy. Do budoucna se nedá předpokládat, že by se služby v původním rozsahu do malých obcí vrátily, a tak je potřeba hledat pro tyto opuštěné objekty nové využití a pro plochy kolem nich novou úpravu. Ani Daleké Dušníky se neubránily zavření jediného obchodu s potravinami. Nyní sem zajíždí pojízdná prodejna. 
Obec si ale ponechala místa silná a krásná, která jí spojují s její historií i okolní krajinou.

 

Zatímco laik zpravidla nerozlišuje mezi architektonickým návrhem, projektem nebo studií, jsou to pro něj jen slova pro jedno a totéž, profesionál rozlišovat musí. Pro něj jsou to stupně projektové dokumentace od analýzy, přes ideové koncepty, studie až po projektovou realizační dokumentaci. A aby to nebylo tak jednoduché, tak jinak vypadá projektová práce architekta, jinak práce urbanisty nebo krajinářského a zahradního architekta.

V Dalekých Dušníkách mají vzniknout koncepty nebo studie pro  místa v obci, která lidé v rámci projektu Cesty venkova pro úpravu vyberou.

 

 Paní Markevičová vybrala 4 klíčová místa v Dušníkách a Druhlicích: Horní náves, Dolní náves, Autobusovou zastávku a náves v Druhlicích. Pro tyto 4 lokality vpracovala vždy několik návrhů řešení a předložila je místním lidem k diskuzi. Lidé sami vybrali hlasováním variantu k případné realizaci. 

 

Horní náves je poměrně klidným prostranstvím obce. Je obklopena obytnou zástavbou, mírně se svažuje k SZ, v jejím středu se nachází travnatá plocha a vodní nádrž. Při SZ okraji ji protíná silnice směrem na Drhovy, ostatní komunikace v prostoru návsi jsou pouze obslužné. Hlavní obslužnou komunikaci doprovázejí vzrostlé lípy.

V SZ části návsi se nachází křížek a krásná dominantní lípa. Za lípou je mírně poničený kamenný taras. Suchá kamenná zídka se nachází i v jedné části příkopu pod lípou. Křížek je významným sakrálním symbolem horní návsi, jeho součástí je i oplocení, které je dnes ve velmi špatném stavu.

Břehy vodní nádrže jsou stavebně upraveny, nádrž slouží v zimě k bruslení. Na břehu podél komunikace jsou zbytky dřívějšího kovového zábradlí. Nad nádrží je vysazena skupina nevhodných dřevin /Picea – smrk, Rhus – škumpa/, navržená k asanaci.

Ve středu návsi je vysazeno několik ovocných dřevin, které dnes již dožívají. Dále je tento prostor nevhodně využíván k parkování a k umístění popelnic.

V horní části návsi je nově umístěn pingpongový stůl a lavička. Prochází tudy červená turistická značka a nachází se zde menší travnatý plácek využitelný k míčovým hrám.

Horní náves má jako klidná lokalita, nezatížená dopravou, velký potenciál nabídnout místním příležitost k trávení volného času.

 

Návrh úpravy

 

Navržené úpravy Horní návsi se snaží zcela zachovat její charakter klidného místa. Lípa s křížkem ve spodní části návsi jsou ve vesnici důležitým orientačním bodem, místem setkávání. Návrh vnímá, stejně jako místní obyvatelé, význam těchto dvou motivů a nepatrnou úpravou se chystá podpořit funkci místa, aniž by narušil jeho kouzlo. Poničený kamenný taras za lípou bude vyspraven a z části na něm bude osazen dřevěný sedák. Suchá kamenná zídka bude doplněna v celé části příkopu. Křížek a především jeho oplocení jsou doporučeny k rekonstrukci. Křížku dnes nevhodně konkurují sloupy k vedení inženýrských sítí. Před nejvýraznější sloup je navržena výsadba sadové růže /Rosa hugonis/, která potlačí vnímání sloupu jako další vertikální dominanty. Orientační bod ve vesnici je vhodné opatřit informační tabulí, která bude umístěna u cesty, na protější straně od křížku, tak aby byla snadno dostupná pro cyklisty i pěší a současně nebyla dalším objektem v blízkosti lípy.

Zbytky kovového zábradlí kolem vodní nádrže budou odstraněny a podél komunikace budou nahrazeny novými dřevěnými sloupky, které zaručí vizuální předěl mezi nádrží a silnicí. Břeh nádrže podél komunikace bude osazen polštářovitými poléhavými trvalkami, které schovají nevhodnou betonovou úpravu břehu. V blízkosti přístupu k vodní hladině je navržena jednoduchá dřevěná lavice, zamýšlená k odpočinku nebo přezouvání bruslí.  

Po odstranění nevhodné skupiny dřevin vznikne nad nádrží větší volná plocha, která bude využita pro dětské hřiště. Nízké kamenné zídky vyrovnají plochu pro jednotlivé herní prvky a zároveň mohou být použity jako sedací. Při pohledu na náves od dominantní lípy reagují na horizontální břeh vodní nádrže. Herní prvky jsou zvoleny pro mladší děti, hřiště pro starší děti je navrženo na Dolní návsi. Stín a příjemnou změnu během roku zaručí na dané lokalitě navržené ovocné stromy, které přecházejí i dále na náves a nahrazují tak dožívající dřeviny. Po dohodě s obyvateli budou vysazeny neplodící kultivary dřevin.

Horní část návsi již zůstane zcela klidná, travnatá plocha se stávajícími vrostlými lipami, které doprovázejí místní komunikaci. Nově je tu navrženo pouze turistické odpočívadlo v podobě akátové kruhové lavice pod stromem a ukazatel. Prochází tudy turistická značka a atypická lavice by měla podnítit turisty ke krátké zastávce a nabídnout jim příjemný výhled na klidnou náves. Příjemný výhled je podmíněn navrženým přemístěním popelnic.

Pingpongový stůl, lavička a travnatý plácek zůstanou zachovány, pouze mohou být na úplném koci návsi doplněny vhodným vertikálním prvkem, např. holubníkem, zajímavým kmenem atd. 

 

Funkce a charakter Dolní návsi jsou zcela podřízeny dopravnímu řešení – prochází tudy hlavní komunikace a na ni navazují četné zpevněné plochy.

Celá náves je svažitá k JZ. V jejím středu se nachází kaple obklopená vzrostlými lipami. Před kaplí je umístěn pomník obětem světových válek, který je nevhodně obehnán zábradlím, a za kaplí se nachází památník hasičů. Na úkor dopravního řešení byla dříve jednotná plocha návsi rozdělena nižšími opěrnými zídkami, které vyrovnávají potřebné výškové rozdíly, zároveň ale zabraňují libovolnému volnému pohybu.

Ve spodní části návsi se nachází obchod. Dále obecní úřad bez adekvátně upraveného předprostoru a v nejnižším místě návsi volné travnaté prostranství s lipami. Tato plocha je proti hlavní komunikaci výrazně snížena směrem k potoku, čímž je zaručeno její odclonění od komunikace. Dříve se tu nacházelo dětské hřiště, které bylo pro nevyhovující stav odstraněno.

 

Dolní náves je dnes silně determinována trasou hlavní komunikace a nadměrným množstvím zpevněných ploch, které nemají výrazné funkční využití. Významným obecním objektů, kaple a obecní úřad, chybí adekvátní předprostory.

 

Návrh úpravy

 

Navržená úprava Dolní návsi spočívá především v eliminaci vyasfaltovaných ploch pouze na nezbytně nutné funkční plochy a v úpravě předprostoru kaple a obecního úřadu.

Před kaplí bude zvětšena travnatá plocha, její okolí bude dlážděno žulovou kostkou. Stejný materiál bude použit se zatravněnou spárou k propojení předprostoru kaple s pomníkem a s místní komunikací. Stávající výsadba je doplněna o tři lípy /Tilia cordata/, které reagují na současnou kompozici lip a zároveň jsou schopny ji v budoucnu nahradit. Před kaplí budou nově osazeny dvě lavičky. Lípy jsou použity pouze v okolí kaple, k podpoře středového motivu návsi, respektive celé obce, a důležité církevní stavby. V dalších částech návsi je navržena rozptýlená výsadba neplodících ovocných dřevin. Navržené stromy představují oproti lipám příjemné lidské měřítko. Ovocné dřeviny budou na návsi znamenat i příjemnou vizuální změnu během ročních období.

Před obecním úřadem jsou nově vysazeny dvě plnokvěté třešně /Prunus avium Plena/ a je tu vytvořena nová dlážděná plocha, která jasně definuje přístup k úřadu a prostor před obecní vývěskou. Nové dláždění je doprovázeno záhonem s trvalkami a lavicí.

Ve spodní části návsi je navrženo obnovit dětské hřiště. Kůlová konstrukce s lany může zajímavě využít mírně svažitý terén a je vhodná pro starší děti. Svým charakterem zapadne mezi skupinu vzrostlých lip. K posezení u hřiště bude sloužit atypická kruhová lavice pod jednou ze stávajících lip. V ploše je navržena jedna lípa k dosadbě.

 

Nad zídkou pod obchodem se dnes nachází nesourodá skupina dřevin, které budou nahrazeny okrasnými jabloněmi. Jejich liniová výsadba doprovází komunikaci při vstupu na náves. 

Autobusovou zastávku dnes představuje starší dřevěná čekárna u velké vyasfaltované točny. Točnu využívají k otáčení zemědělské stroje a jednou týdně u ní zastavuje pojízdná prodejna. Denně tento prostor využívají místní obyvatelé, aniž by byl kvalitně vybaven příjemnou čekárnou a mobiliářem. Nejde jen o strategický bod z hlediska veřejné dopravy, ale i o pomyslný vstup do obce, který má dnes bohužel podobu zmiňované točny.

 

Návrh úpravy

 

Opět je navrženo zmenšení vyasfaltované plochy, aniž by byla omezena funkce točny. Autobusová čekárna je navržena k výměně a k vybavení novým mobiliářem. Její okolí je dlážděno žulovou kostkou. Nově je na ni přemístěna nástěnka, která se dnes nevhodně nachází na objektu v bezprostřední blízkosti komunikace. Část plochy může být zadlážděna se zatravněnou spárou.

 

Ve středu točny je vytvořen ostrůvek dlážděný žulovou kostkou. Je v něm vysazena plnokvětá ptačka /Prunus avium Plena/ a pod ní je umístěna atypická dřevěná lavice. Právě navržený strom je pomyslným výrazným vstupním bodem do obce. Dále v obci na něj navazují krátká stromořadí okrasných hrušní /Pyrus calleryana Chanticleer/, které doprovázejí hlavní komunikaci.

Druhlice jsou místní částí obce Daleké Dušníky. Ve středu Druhlic se nachází vodní nádrž a krásná kaplička obklopená lípami. Nádrž je nevhodně stavebně upravena. Součástí betonových břehů byly kovové sloupky, z kterých dnes zůstaly jen torza určená k úplnému odstranění. Mezi kapličkou a vodní nádrží prochází silnice.

Na návsi se ve zpevněné ploše nachází nově upravená studna. Oproti okolním zpevněným plochám je vyvýšena obrubníkem, doporučuji obrubníky odstranit a obecně se snažit, pokud je to funkčně možné, nevytvářet na klidné návsi výškové bariéry.

Na lokalitu bezprostředně navazuje hasičská zbrojnice a nově vybudované volejbalové hřiště, které by později mělo být doplněno i prostorem s dětskými herními prvky. Hřiště je položeno oproti návsi výše a daná nerovnost je bohužel vyrovnána pomocí zídky z nevhodného materiálu.

 

Klidná náves a nové hřiště naznačují velký potenciál využití pro obec.

 

Návrh úpravy

 

Vodní nádrž je ponechána ve stávajícím stavu, pouze v jedné její části je pomocí prefabrikovaných betonových schodů umožněn přístup až k vodní hladině. V blízkosti přístupu je pod stromy nově osazena velká dřevěná lavice vhodná ke klidnému posezení ve středu návsi. Kolem lavice je plocha zpevněna nepravidelnou kamennou dlažbou se zelenou spárou. Stejné dláždění je navrženo i před poštovními schránkami a obecní vývěskou. Zpevněné plocha tak splní svou funkci a současně vizuálně nenaruší zatravněný pás kolem vodní plochy.

Důležitým momentem je propojení návsi s hřištěm. Je zachován příjezd k požární zbrojnici a doplněn výsadbou kvetoucích stromů /Amelanchier arborea Robin Hill/. Jeden ze stromů současně zpříjemňuje posezení před zbrojnicí a další dva pobyt na dětském hřišti. Před nově zřízenou zídkou z betonových tvárnic je navržena k výsadbě linie habrů. Stejná linie bude vysazena i nad zídkou, bude udržována do výšky cca 1,2 m a bude v ní ukryto zábradlí. Prvky na dětské hřiště jsou zvoleny tak, aby vyhovovaly mladším i starším dětem. Vyrovnaná plocha pro volejbalové hřiště, respektive celý areál, je vytvořena díky kamenné zídce, pod kterou jsou umístěny lavice k posezení. Součástí zídky je i krb. Zídku doporučuji vyzdít z místního kamene. Zdivo by mělo být provedeno s minimální spárou. Zbytek svahu nad zídkou je zpevněn plošnou výsadbou keřů /Ligustrum, Corylus, Amelanchier, Euonymus…/

V zadní části plochy za hřištěm je umístěn ping-pongový stůl, který je sem přesunut od vodní plochy.

  

Je ojedinělé, aby se změny na veřejných prostranstvích  v malých obcích odehrály ke spokojenosti všech zúčastněných. V Dalekých Dušníkách se to podařilo. Spokojená je paní starostka, architktka i občané.
Důležitější nežli 2 upravená místa je ale směr, kterým se obec chce vydat, koncepce, kterou paní Markevičová obci navrhla a ochota lidí, na proměnách míst v Dušníkách se podílet.

Lidé se třikrát sešli a třikrát záměru pomohli. Poprvé na procházce s architektkou, podruhé při veřejné diskusi nad předloženými návrhy, potřetí na závěrečné brigádě.