Několik užitečných rad

 

  • JEDNODUCHOST
    Venkovu sluší jednoduchost a prostota. Přenášením městských prvků zeleně nevytvoříme z našich vesnic města, může ale utrpět to cenné, co tvoří venkov venkovem – propojenost a soulad s okolní krajinou. Co je „ohrožující městskou zelení“? Především cizokrajné dřeviny – zejména jehličnaté druhy smrků, zeravů, tújí, cypřišů… a příliš dekorativní a komplikované sadovnické úpravy.

 

 

  • STROMY V OBCI
    Stromy v obci „dělají divy“. Staré a památné stromy navozují sounáležitost s našimi předky, starobylost místa, úctu k historii. Ovocné stromy (rozkvetlé, obalené plody nebo zbarvené podzimním listím) evokují radost. Jeden, dva nebo čtyři stromy u památného místa umocňují jeho význam. Působivá jsou stromořadí vedoucí ke vchodu do budov. Kompozice stromů (kruhové, liniové) v historických částech obce nebo u významných budov umocňují význam a dominantnost míst.  Široké koruny stromů (lip, dubů, jírovců) poskytují stín pro posezení. Habrové plůtky a tvarované habry dokáží vytvořit neprostupný živý plot, vytvoří zákoutí pro dětské hry. Duby, javory a vrby vysázené na hrázích vyzývají k procházce po hrázi a pohledům na vodní hladinu. Solitérní stará vrba navozuje představy spojené s pohádkovými vodními bytostmi. Smuteční vrba u památníků obětem umocňuje soucítění.
    Původní břehové dřeviny kolem průtočných potoků: olše, vrby, lísky propojují obec s krajinou, stejně tak jako stromořadí vedoucí z obce do volné krajiny.
    Tis u hrobu připomíná konečnost života.
    Stromy a keře dokáží ledacos zakrýt, odstínit, propojit nebo pozvednout.

  

 

  • ZELEŇ U POMNÍKŮ A PAMÁTNÍKŮ
    Ve většině našich vesnic jsou umístěny pomníčky a památníky obětem první a druhé světové války. Většinou je „zdobí“ kovové plůtky, umělé květiny a druhy nepůvodních dřevin: stříbrné smrky, túje, cypřiše a jalovce. I zde platí pravidlo méně znamená více. Působivost těchto památných míst by se někdy zvýšila otevřením prostoru kolem památníků, citlivě volenou výsadbou původních dřevin v souladu s charakterem pomníku a jeho okolí.

 

  • ZELEŇ A DOPRAVA
    Zeleň v obcích doplácí na neustále se rozvíjející nároky dopravy – hustotu provozu, parkovací plochy, rozšiřování vozovek, jejich povrchovou úpravu, zimní solení, těžkou nákladní dopravu, …. to vše chce své. Svůj prostor. Prostor většinou na úkor zeleně.
    Jak skloubit zdánlivě neskloubitelné? Prvním krokem je uvědomění zástupců obce i lidí samotných, že doprava je službou. Na první místě jsou potřeby a nároky občanů, nároky dopravy zaujímají až pomyslnou druhou příčku. Dobrých příkladů není mnoho, ale jsou.
    Ponechat místní komunikace bez chodníků. Místo nich okraje silnic zatravnit, vysázet solitérní nebo liniovou zeleň – stromy, keře, květiny. Ulice pak budou připomínat spíše obytnou zónu, na které si chodci i řidiči vzájemně vyhoví a vyjdou si vstříc.
    Parkovací plochy částečně „schovat do zeleně“. Vytvořit více menších parkování nežli jednu velkou parkovací plochu.

 

  

 

  • RESPEKTOVAT ROZDÍLNÝ PŘÍSTUP K OBECNÍ ZELENI
    Je velmi pravděpodobné, že vysazování stromů, keřů a květin ve venkovských obcích nebudou dělat odborníci, že budou převažovat spíše laické a nesystematické způsoby úprav, jak tomu bylo i dříve. Při promýšlení toho, jaké úpravy udělat je dobré opřít se o tradici, cit a zkušenosti místních lidí i informace a rady odborníků – krajinných a zahradních architektů a arboristů.

 

  • PARKY, PARČÍKY, OBECNÍ ZAHRADY
    Bude doplněno.