Jímavý vynález – nahlédnutí do cizího domova z ulice.
Evropské země se liší tím, kolik toho dají kolemjdoucím nahlédnout. Očím chodce je v tomto směru nejpřístupnější Holandsko a Dánsko.
Bylo by krásné, kdyby ulice a uličky na venkově zůstaly tajuplné, nepřehledné, útulné, křivolaké, barevné, měkké trávou a spadaným listím – uličky, soudky, pěšiny a zkratky.
Venkovská ulice není podívaná plná nabídek a příslibů, není to korzo slibující setkání s celebritou, nelze se v ní skrýt do džungle anonymity.
Bohuslav Blažek
Vezměme hrnek s vodou a pomalu ji lijme na vrcholek oblého kamene. Praménky tekutiny budou spěchat dolů stružkami v nesčetných směrech, tvarech a záhybech. Stejně tak je tomu s vesnickými ulicemi. Kopírují terén i lidské potřeby. Tu obejdou plot, tam se vyšvihnou na vršek, zúží nebo rozšíří, až vejdou na obecní palouk, do dvora nebo ven za humna. Nahlížejí do oken, na dvorky a do zahrad. Když jim to lidé umožní. A lidé jim to většinou umožňovali, protože i oni rádi nahlíželi do oken, do dvorků a do zahrad svým sousedům. Živá ulice, žité sousedství. A co teprve děti! Jakým bohatstvím je pro ně možnost procházet a sledovat na ulicích nesčetná malá, důvěrná tajemství i ta nová a překvapivá, jakými jsou třeba kočky na zápraží, pootevřená vrátka, tajuplné okno starého domu nebo díra v plotě.
Když se na takové vesnické ulici potká auto s člověkem, oba si vyhoví. Auto zpomalí, člověk uhne. Nepotřebují k tomu značky ani krajince. Vnímají se navzájem a vyjdou si vstříc.
Ulice s chodníky a s vyznačenými krajnicemi patří k hlavním tahům obcí, průjezdovým komunikacím.Tam naopak svoje místo mají, aby ochránily místní před bezohlednými řidiči. Tady mají své místo i značky, různá upozornění a světelná znamení.
Všechny cesty vedou do Říma a všechny ulice nakonec do středu obce, na náves. V poslední době ale tomu tak občas není. Z nových vilkových čtvrtí vás například vyvede silnice přímo k dálnici a není výjimkou, že „obyvatele vesnice“ přiveze jejich auto až ke vratům – ta se bezkontaktně otevřou, auto vjede na soukromé a „vesničan“ je doma, aniž by se vesnicí „ušpinil“.
Kdy si ulice zachovává venkovský charakter?
Když neztrácí kontakt se zemí, její povrch je živý – mlatový, kamenný nebo rozumně asfaltový.
FOTOGALERIE
Povrchy obecních komunikací.pdf
Když mají místní komunikace spíše charakter „obytné zóny“ bez chodníků. Jsou prostorem, na kterém si chodci a řidiči vyjdou vstříc. Ustoupí, zpomalí, objedou. Kde se vnímají a respektují. Průjezdné hlavní komunikace pak zajistí bezpečí chodcům prostřednictvím chodníků.
FOTOGALERIE
Když okna domů „nahlížejí“do ulice.
FOTOGALERIE
Když ulice přirozeně kopíruje terén a původní zástavbu – kroutí se, vlní, uhýbá, zúží se až do podoby myší díry nebo rozevře do otevřeného prostranství.
FOTOGALERIE
Když ji „korunují“ stromy.
FOTOGALERIE
Když výšky plotů umožňují nahlédnout do soukromí, prohodit pár slov, směnit přebytky ze zahrádky. Když jde ulice vstříc žitému sousedství.
FOTOGALERIE
Když jsou vidět na ulici děti a občas i senioři na lavičkách nebo v oknech.
FOTOGALERIE
Když úpravy obytných uličních domů respektují alespoň do jisté míry místní stavební styl a materiály.
FOTOGALERIE
Kdy přestává být žitým prostorem?
Když hlavním smyslem ulice není propojit domy s návsí a se sebou navzájem, ale dovést auta nejkratší cestou k hlavní silnici do města a zpět.
Když bariéry plotů „ochrání“ lidi před sebou navzájem.
