Rybník, který nás spojil
Úvod
Jsou to vztahy mezi lidmi, jež dávají životu cenu.
Wilhelm von Humboldt, 1767 – 1835, německý filozof, diplomat, jazykovědec, zakladatel Humboldtovy univerzity v Berlíně
Rozšíření záběru projektu na celou obec
Libochovičky jsou malá obec s rybníkem a návsí ve svém středu. Ač původním záměrem projektu bylo upravit okolí rybníka, projekt jsme záhy rozšířili na většinu veřejných prostranství v centru obce. Umožnilo nám to odhodlání místních lidí, kteří neúnavně pracovali na obnově obce a jejích veřejných prostranství. Do projektu jsme tedy začlenili vedle okolí rybníka i úpravu návsi, opravu kapličky a jejího okolí, vymalování autobusové zastávky a úklid obce a jejího okolí.
Z hlediska finančního jsme z dotace Nadace Via a Nadace České spořitelny čerpali náklady pouze na okolí rybníka. Ostatní plochy byly upravovány dobrovolnickou prací s podporou dalšího fundraisingu (získávání finančních prostředků z dalších zdrojů).
Jedním z výstupů projektu okolí rybníka je popsat celý projekt v této publikaci a tím napomoci dalším obcím, aby se vyvarovaly podobných chyb a poučily se z našich úspěchů i neúspěchů. Tato publikace má zároveň sloužit i jako příjemná vzpomínka na uplynulý rok v Libochovičkách a obdrží ji všechny rodiny, které se na obnově obce podílely.
Libochovičky mají 50 obyvatel a leží na pomezí okresu Kladno a Praha Západ. Obec a její okolí mají bohatou historii, blízko obce se nachází hrad Okoř a nejstarší stále stojící stavba v Čechách – kostelík na Budči z roku 895. Budeč i nedaleký Levý Hradec patří společně s Prahou a Kutnou Horou mezi čtyři nejstarší sídla v Čechách.
Dle odborné literatury se první písemná zmínka o Libochovičkách, resp. o místní tvrzi objevuje v roce 1233. Tvrz byla za třicetileté války vypálena, postupně zchátrala a do dnešních dnů se nedochovala. I tak jsou ale Libochovičky historicky zajímavou obcí s řadou pěkných, několik století starých kamenných domů.
Libochovičky jsou cenné i z přírodního hlediska. Část katastru leží na území Přírodního parku Okolí Okoře. U obecního rybníka a v okolí obce žijí některé chráněné a dokonce kriticky ohrožené druhy rostlin a zvířat.
Veřejná prostranství v Libochovičkách před začátkem projektu
Libochovičky sice vždy byla malebná, ale přitom i poměrně zanedbaná obec. Rozpočet obce neumožňoval ani ty nejmenší opravy. Některý majetek obce byl již v kritickém stavu (např. schody ke kulturnímu sálu).
Lidé v Libochovičkách jsou závislí na hladině a kvalitě vody v rybníce. V poslední době se už nedařilo udržet hladinu dostatečně vysoko, lidé začínali pociťovat nedostatek vody. I kvalita vody v rybníce klesala, neboť se rybník přestal přirozeně čistit – voda přestala přetékat přes stavidlo a napadané listí tak zůstávalo v rybníce a zahnívalo.
Okolí rybníka bylo z části udržované, ale z větší části zanedbané. Pláž byla zarostlá, pruh mezi obecním úřadem a rybníkem, na kterém dnes stojí molo, byl zarostlý nálety, plot zrezlý a pokroucený. Zábradlí u rybníka bylo také už řadu let nenatírané, na jednom místě po dopravní nehodě pokroucené.
Náves sloužila z části jako otočka pro nákladní vozy, z části jako skladiště nepořádku. Na dřívější a dnes již opět obnovené cestě kopřivy, bodláky a náletové keře ukrývaly další nepořádek a odpad.
Kaplička, která by měla reprezentovat kulturní bohatství obce, měla opadanou omítku a poškozenou fasádu. Ani její okolí nebylo nikterak důstojně upraveno a udržováno.
Veřejné plánování a společná práce v Libochovičkách před začátkem projektů
Libochovičky měly díky své velikosti vždy jednu výhodu – lidé se navzájem znají, většina rodin má své zastoupení v zastupitelstvu obce. V minulosti se však těchto výhod příliš nevyužívalo. Jednak v zastupitelstvu obce byli jednu dobu dokonce 3 lidé z jedné rodiny, jednak v obci postupně téměř vymizela společná práce.
V ještě celkem nedávné historii se občas konaly brigády, většinou na úklid příkopů v okolí obce. Jak se ale úklid začal profesionalizovat a začala ho zajišťovat správa silnic, ubývalo společné práce. Lidé se tak postupně stále více uzavírali, až nad pospolitostí a soudržností začaly vítězit menší či větší spory.
Jednoduše řečeno, nejenže k plánování s veřejností nedocházelo, ale v zásadě ani nebylo co plánovat. Obec se v podstatě jen udržovala v chodu tak, abychom administrativně nespadli pod sousední vesnici.
I toto období samozřejmě mělo své kouzlo. I dříve se například pořádaly zábavy, lidé spolu mluvili a navštěvovali se. Ale žilo se především z minulosti, nikoliv z budoucnosti.
Změna: Veřejné plánování a společná práce
V roce 2008 došlo ke změně ve vedení obce. Začali jsme podávat žádosti o dotace, vymýšleli, co vše bychom mohli v obci zlepšit. Mělo to však jedno úskalí. V malé obci jako jsou Libochovičky starosta i místostarosta vykonávají svou funkci po práci a ve svém volném čase. Na jednu stranu se začalo v obci dít více věcí, na druhou stranu stále naprostá většina odpovědnosti i práce ležela na dvou lidech.
Byla jen dvě řešení. Buďto zapojit více lidí, nebo se vzdát plánů na obnovu Libochoviček. To byl tedy praktický důvod, proč začít uvažovat o projektu se zapojením veřejnosti. Čas však ukázal, že přínosů je mnohem více.
Ještě v průběhu projektu ale nebylo úplně jasné, jestli se záměr zdaří a lidé se skutečně chytnou. Většina lidí byla sice ochotná přijít pomoci na brigády, ale málokdo byl ochoten pomoci například s organizací. A právě organizace jsme se obávali nejvíce. Mohlo se totiž klidně stát, že místo aby projekt dvěma přetíženým lidem pomohl, tak by je naopak zahltil ještě více.
Původně jsme za účelem realizace projektu sestavili pracovní tým jak lidí ze zastupitelstva, kteří projekt podporovali, tak z dalších občanů. Tato dvojakost v řízení (zastupitelstvo vs. projektový tým) se nám však příliš neosvědčila. Lidé v projektovém týmu ještě nebyli schopni a ochotni přijmout na sebe takovou odpovědnost. Schůzky byly více popovídáním si na dané téma, než akčním řešením potřebných úkolů.
Nakonec, po předčasných volbách a uklidnění situace v zastupitelstvu v lednu 2009, vedení projektu převzalo samotné zastupitelstvo. To se ukázalo jako zásadní – spojila se odpovědnost se schopností rychle věci uvádět do pohybu. Navíc v zastupitelstvu obce je dnes rovnoměrně zastoupena většina rodin. A co je nejdůležitější – každý za sedmi členů zastupitelstva podporoval a podporuje projekt svou prací.
I nadále jsme udržovali komunikaci s dalšími členy původního projektového týmu. Pro tyto účely jsme zřídili hromadnou emailovou adresu rybnik@libochovicky.cz .
Sestavení týmu a jeho vedení
Původní úvaha o tom, že role v týmu jednou určíme a zůstanou neměnné, se ukázala jako nereálná. Tak, jak se vyvíjel celý projekt, se postupně ukazovaly schopnosti i zájmy jednotlivých lidí. Na jednu stranu to může působit trošku nekoncepčně, na druhou stranu trvat na původním rozložení rolí by mohlo vážně ohrozit realizaci projektu.
Vedoucím projektu byl jmenován jeden ze dvou nejmladších zastupitelů Michal Stuj. Michal měl od začátku do projektu chuť, neměl ale téměř žádné zkušenosti s vedením takového projektu. V tom mu hodně pomohlo školení od Nadace Via, které přineslo nejen zkušenosti z jiných projektů a teoretické znalosti, ale také inspiraci a motivaci něco podobného dokázat i v naší malé vesničce.
Michal na projektu spolupracoval s Janem Kalou, starostou obce. Ten pomáhal jak s administrativou, tak s vedením projektu v době, kdy Michal pomoc potřeboval.
Obrovský podíl na úspěšné realizaci projektu má místostarosta Jiří Hamouz. Nejenom, že si vzal pod patronát obnovu návsi, ale vydatně se podílel na všech dalších aktivitách. Vedle toho se staral o finanční záležitosti obce.
Zejména s rozběhem projektu a s plánovacími setkáními nám velmi pomohly obě konzultantky z Nadace Via – Martina a Kristýna.
O organizaci, svolání brigád a o občerstvení se postarali společně Petr Hrubý, Ivana Hrubá, Ivana Stujová a Eva Černá.
Jan Kučera si vzal na starosti organizaci dílčích praktických věcí, jako byly dveře do klubovny, nástroje na brigády, pískoviště, lavičky, odpadkové koše a spoustu dalších potřebných záležitostí.
Další zastupitelé, tedy Lukáš Burgr a Sylva Trapová, společně s dalšími obyvateli vydatně pomohli při konkrétních brigádách.
Na organizaci plánovacích setkání se podílel celý tým, zejména Ivana Stujová, Lenka Kalová a Michal Stuj.
Fotodokumentaci na brigádách pořizovala většinou Lenka Kalová.
Informovanost všech obyvatel zajišťoval starosta obce Jan Kala vydáváním Libochovičského zpravodaje.
Za znovuobjevení již zapomenuté historie obce převzala odpovědnost Jana Tomsová, Ladislav Toms ml. a Lenka Kalová.
Jak je vidět, role v týmu se přirozeně vyvíjely. Na řízení projektu je podílelo okolo 10 lidí.
Komunikace v týmu a v obci
Jak již bylo řečeno dříve, původní záměr sestavit tým nezávisle na zastupitelstvu se příliš neosvědčil. Aktivita v týmu nebyla dostatečná, což vyústilo až v trapné setkání s architektem a konzultantkou Nadace Via. Na toto setkání se totiž dostavila jen polovina týmu. Po tomto setkání jsme se rozhodli přenechat řízení zastupitelstvu obce. Projekt i nadále vedl Michal Stuj. Tím se také zjednodušila komunikace, která probíhala na několika úrovních:
• téměř každodenní pracovní komunikace o dílčích úkolech
• každoměsíční jednání zastupitelstva, kde byly dohodnuty zásadní věci ohledně dalšího postupu
• mailová komunikace s využitím mailových skupin (širší mailová skupina pro rybník, užší pro členy zastupitelstva)
• Libochovičský zpravodaj jako forma komunikace se všemi obyvateli i chalupáři
Samozřejmě, že ne všechno šlo od začátku hladce. V projektu bylo několik kritických okamžiků.
Jedním z nich byla nízká akceschopnost původního týmu.
Druhým byl pomalý náběh v realizaci projektu a zpočátku nízká míra angažovanosti lidí. Při zpětném pohledu to mělo dva důvody. Zaprvé lidé byli zvyklí, že se v obci víceméně nic neděje a nikdo po nich žádnou práci nechce. Byli zvyklí na to, že vše zařídí starosta s místostarostou.
Zadruhé lidé v zastupitelstvu měli jen malé zkušenosti s tím, co vlastně řízení takového projektu obnáší. Většina lidí byla ochotná přijít fyzicky pomoci, ale neuměli si moc představit organizační stránku projektu.
Naštěstí se podařilo problémy si otevřeně vyříkat. Ač v kritickém okamžiku připadalo v úvahu i vrácení dotací, podařilo se situaci zvrátit. Od té doby nastal zlom a všichni v zastupitelstvu na projektech poctivě pracují.
Nejvíce asi pomohla první společně vykonaná práce, tedy první brigáda.
Co se osvědčilo v práci týmu
Osvědčilo se:
• spojit pravomoc a odpovědnost (vedení projektu přímo zastupitelstvem)
• dát rozložení rolí čas a nebát se změny – každý si postupně našel svou roli, která mu nejvíce seděla
• vše si včas vyříkat, netutlat pochybnosti
• pracovat raději v menších týmech než individuálně
• nepracovat dlouho do odpoledne, raději si dát po práci společné pivko, u kterého se věci lépe prodiskutují
• společně se zasmát, brát věci s humorem
• nakonec to pěkně oslavit …
Veřejnost jsme informovali několika cestami:
• pozvánkami na plánovací setkání (každý v obci dostal leták s pozvánkou)
• pozvánkami na brigádu (opět formou letáku před každou brigádou)
• vydáváním Libochovičského zpravodaje
• osobními pozváními Zvláště na počátku projektu při přípravě plánovacích setkání se osobní pozvání ukázala jako klíčová. Než vhodit leták do schránky je mnohem lepší předat jej osobně a psanou formu doplnit osobním pozváním a vysvětlením, proč a jak je setkání důležité. Obdobně při zvaní na první brigádu jsme preferovali osobní kontakt doprovázený letákem, než jen leták ve schránce. Tomu odpovídala i účast na brigádách (25 – 30 lidí, přičemž v obci žije 40 dospělých). Vždy jsme kladli důraz na to, abychom na hlavní velké brigády pozvali všechny v obci. Tedy i ty, kteří projektu nepřejí a dalo se předpokládat, že na brigádu nepřijdou.
Libochovičský zpravodaj začal vydávat starosta obce několik měsíců před schválením projektu. Primárním cílem bylo informovat obyvatele a přátele Libochoviček o probíhajících a plánovaných projektech a akcích. Neméně důležitým očekáváním však bylo širší zapojení lidí do dění v obci vycházející z přesvědčení, že sám dostatek informací v lidech podnítí zájem o obec a následně i o činnost pro obec.
Libochovičský zpravodaj vychází cca 4x až 6x do roka dle potřeby. Původně měl 1 stranu A4, poslední dobou je ale jeho obsah bohatší a výtisk má 2-3 strany A4.
Libochovičský zpravodaj je zdarma distribuován do všech domácností a chalup v Libochovičkách.
Celkem jsme uskutečnili dvě setkání s veřejností – 25. ledna a 12. března. Obě setkání proběhla ve velmi pozitivní a tvůrčí atmosféře. Na první setkání přišlo 36 lidí, na druhé cca 25. V obci trvale žije 44 lidí, z toho necelých 40 dospělých. S účastí na plánovacích setkáních jsme tedy byli spokojeni.
Na prvním setkání padlo několik desítek nápadů. Z nich občané vybrali deset nejdůležitějších. Některé z nich se již podařilo zrealizovat, na některých budeme pracovat v příštím roce, od některých jsme nakonec například z bezpečnostních důvodů upustili (např. místo odstranění zábradlí u rybníka jsme jej nakonec natřeli a dali na něj truhlíky s květinami).
Na druhém setkání nám architekt projektu podrobně představil návrhy, a to včetně návrhů řešení okolních ploch (návsi, kapličky a autobusové zastávky) tak, abychom mohli celé centrum obce dobře skloubit. Po prezentaci následovala více než hodinová diskuse všech účastnících se občanů.
Výhoda zvolené metody: Návrhy byly připraveny jednou osobou (architektem) a tudíž navzájem skloubené. Lidé měli možnost se k návrhům vyjádřit a několik připomínek bylo posléze zapracováno do konečného návrhu i řešení.
Nevýhoda: Návrh připravoval architekt pouze na základě několikahodinového prvního setkání. U samotné detailní tvorby nebyl nikdo z obyvatel ani zastupitelů, byl připravován „z venku“. Ani hodinová diskuse nemůže nahradit intenzivní společný tvůrčí proces.
Doporučení: Více a intenzivněji spolupracovat s architektem od samého začátku, nečekat jen na jeho návrhy.
Příprava a organizace setkání s veřejností
Obě setkání jsme připravovali ve spolupráci s konzultantkami Nadace Via, kterým patří velký dík za úspěšný průběh setkání. První setkání bylo víceméně v jejich režii, druhé vedl zejména architekt projektu. Na přípravě se intenzivně podílelo asi pět lidí z Libochoviček, další s přípravou pomáhali.
Zajímavostí prvního setkání byl příspěvek místní profesorky historie na kladenském gymnáziu Jany Tomsové k historii obce a rybníka. Na tento příspěvek jsme později navázali intenzivnějším historickým výzkumem a připravili v rámci projektu opravy místní kapličky text na informační ceduli o historii obce.
Obě setkání se uskutečnila v kulturním sále obecního úřadu – v příjemném prostředí, které všichni občané považují za své. Při přípravě jsme důraz kladli nejenom na program samotný, ale i na technické řešení (flipchart, dataprojektor, notebook, fixy, nálepky apod.). Snad ještě více jsme si dali záležet na přípravě občerstvení (pivo, víno, nealko nápoje, doma připravené zákusky a chlebíčky).
Každý se podílel podle svých možností, takže nebylo třeba čerpat peníze obce nebo projektu.
Důležitý byl i výběr termínu setkání. Nakonec jsme pro první setkání zvolili neděli odpoledne, kdy lidé už většinou tolik nepracují a mají na podobné setkání čas. Část lidí zůstala i po setkání a povídání se protáhlo dlouho do večera.
Druhé setkání jsme uskutečnili ve všední den, ve čtvrtek od 19 hodin. Víkend se ukázal jako lepší termín, ale bohužel nebyl v tomto případě z různých důvodů možný.
Průběh setkání s veřejností
První plánovací setkání vedly konzultantky z Nadace Via s podporou vedoucího projektu Michala Stuje, starosty Jana Kaly a dalších lidí. Setkání trvalo asi tři hodiny. Nejprve jsme bez zbytečné kritiky sepsali všechny možné i nemožné návrhy týkající se úprav okolí rybníka. Těchto návrhů bylo téměř 40. Aby se měl možnost každý vyjádřit a uplatnit své návrhy, postupovali jsme vždy v kolečku a každý nápad napsali na flip-chart. Teprve když začaly nápady docházet, umožnili jsme volné podávávání návrhů na přeskáčku. Tato postupná metoda se osvědčila, protože se dostalo na každého a nikdo se tak necítil odstrčen.
Po vyčerpání všech námětů jsme přistoupili k určení priorit. Každý dostal 5 nálepek, pomocí nichž mohl označit ty z jeho pohledu nejdůležitější priority. Původně jsme uvažovali jen o třech nálepkách, ale v tak velkém množství nápadů se to ukázalo jako nepraktické.
Na základě součtu hlasů jsme určili přibližně 10 priorit projektu. Zpětně je třeba popravdě uvést, že i toto bylo příliš a ukázalo se, že není v našich silách během půl roku zrealizovat vše z těchto priorit.
Po výběru priorit jsme se rozdělili do skupin přibližně po pěti až šesti lidech. V těchto skupinách jsme rozmísťovali jednotlivé návrhy do předem připravených map okolí rybníka.
Na závěr setkání proběhla prezentace všech návrhů. Po ukončení oficiální části řada lidí v místnosti zůstala – vznikl tak prostor pro další diskusi.
Práce s lidmi, kteří změnám nepřejí
Vždy jsme ctili zásadu, že budeme zvát na setkání a brigády i lidi, kteří změnám v obci nepřejí. Jejich zapojení se částečně podařilo na plánovacích setkáních. Dostali stejný prostor jako všichni ostatní. Ani to ovšem nikterak nezměnilo jejich postoj a brigád se neúčastnili.
Je tedy těžké dát jasnou radu lidem pracujícím na obdobných projektech. Každá změna, ať sebelépe myšlená, si najde své odpůrce. Patrně platí, že čím více a viditelněji budete pracovat, tím více pozornosti vyvoláte. V našem případě se naše dobrá snaha vyjít vstříc i negativně naladěným lidem příliš neujala. Přesto asi vždy stojí za to pokusit se zapojit opravdu všechny. Možná budete ve vašem projektu úspěšnější nebo budete mít štěstí na méně zarputilé lidi.
Postupem času vykrystalizovaly základní priority, kterých jsme se v tomto roce drželi. Mezi nimi byla
•Stavba mola u rybníka jako místa pro letní posezení u vody a pro setkávání občanů. Tento bod byl postupem času ještě rozšířen o opravu zdi u mola tak, aby molo mohlo lépe sloužit svému účelu.
•Oprava hráze a stavidla tak, abychom opět měli v Libochovičkách dostatek kvalitní vody. Tato priorita se skládala z několika praktických brigád, kde jsme částečně metodou pokus – omyl nakonec zabezpečili rybník proti úniku vody.
•Obnovení průtoku vody trubkou skrz rybník (obnovení samočištění potoka pod rybníkem).
•Úprava prostor okolo rybníka (oprava a natření zábradlí – původně jsme jej chtěli odstranit, ale hrozilo, že nám místo něj správa silnic namontuje do obce svodidla), údržba pláže, truhlíky s květinami atd.).
•Odstranění starého rezavého sloupu (původně sloužil na sušení požárních hadic). Na jaře bychom rádi naše dílo dokončili tak, aby bylo plně připraveno na letní sezónu:
•Zakoupení a instalace krbu na molu
•Zakoupení lavic a stolů
•Zakoupení dalších květináčů na molo
•Zpřístupnění mola i z knihovny / klubovny
•Oprava související autobusové zastávky a blízkého chodníku
Celé dokončení prostoru okolo rybníka je samozřejmě podmíněno jak neutuchající snahou a pílí lidí v Libochovičkách, tak i finančními prostředky. Věříme, že dříve nebo později se nám vše výše uvedené podaří uskutečnit a okolí rybníka bude nejkrásnější částí obce.
Rozšíření záběru a priorit
Náš projekt byl trošku netypický v tom, že jeho velkou část (molo a stavidlo) jsme si nebyli schopni udělat sami a potřebovali jsme na něj odborného tesaře. Na druhou stanu jsme chtěli v obci zkrášlit nejenom okolí rybníka, ale i další prostranství. Po dohodě s Nadací Via jsme tedy přistoupili k rozšíření záběru společných prací a brigád i na další prostory – náves s dětským hřištěm a kapličku a okolí. Striktně jsme však oddělili finančně projekt rybníka od úprav ostatních prostranství a z příspěvku Nadace Via jsme financovali pouze úpravy okolí rybníka.
Mezi rozšířené priority tedy patřilo následující:
•Oprava společenského domu (dům Obecního úřadu, který se však používá zejména ke společenským akcím) – terasa, klubovna, fasáda, zřízení knihovny atd.
•Rekonstrukce návsi – nová cesta včetně odvodnění dešťovou kanalizací, dětské hřiště s prolézačkami, houpačkami, pískovištěm a trampolínou, volejbalové hřiště, chodníky a dráha pro inline brusle, lavičky a odpadkové koše, vyčištění, odvodnění a úprava prostoru za návsí
•Oprava kapličky a jejího okolí, nasvícení kapličky, oprava památníku obětem I. světové války
•Všeobecný úklid v obci a jejím okolí
Pokud vezmeme v úvahu rozšíření projektu o náves a kapličku, je jasné, že 200.000 Kč od Nadace Via pokrylo jen malou část všech nákladů potřebných k obnově obce. Na druhou stranu to byla dotace, která byla nejužitečnější – naučila nás spolupracovat. Celkové náklady vynaložené během trvání projektu na obnovu obce se vyšplhaly přibližně na 2,8 mil. Kč bez započtení dobrovolnické práce. Pro představu uvádíme jednotlivé finanční zdroje:
•Program podpory venkova (www.szif.cz) – Projekt Libochovičky pro mladé (dotace 90 % z 703 tis. Kč) a projekt Libochovičky v proměnách času (dotace 90 % z 284 tis. Kč). Z těchto prostředků jsme opravili kulturní dům, vybudovali dětské hřiště a opravili kapličku. V současné době pracujeme na zušlechtění jejího okolí.
•Program obnovy venkova (dvě dotace, celkem 334 tis. Kč) – obnovení původní cesty na návsi, dlažba a dešťová kanalizace. Minimální spoluúčast obce byla 40 %, v našem případě jsme ji však vzhledem k náročnosti stavby navýšili.
•Nadace Via a Nadace České spořitelny – 200 tis. Kč – z této dotace byla placena obnova okolí rybníka, zejména veřejné molo, oprava stavidla a hráze, materiál na různé opravy atd. Náklady přesahující dotaci byly hrazeny z rozpočtu obce a občany obce (viz dále).
•Občané a partneři – celkem se nám podařilo získat od občanů a partnerů formou finančního nebo věcného plnění cca 700 tis. Kč
•Rozpočet obce – Spoluúčasti na projektech (ať již povinné, nebo dobrovolné) byly hrazeny z rozpočtu obce. Protože jsme nechtěli zatížit obec příliš, museli jsme nejdříve zcela omezit provozní výdaje (zrušení odměny starosty, zrušení všech obcí placených telefonních linek apod.).
Od začátku nám bylo jasné, že naše malá obec není příliš zajímavá pro případně dárce a partnery. Proto jsme šli spíše cestou grantů a spoluúčasti občanů a jejich firem. Nakonec se přesto povedlo získat určitou podporu i mimo obec a její obyvatele:
• 50.000 Kč jako dar na realizaci projektu od společnosti Scio
• nařezání dubového dřeva zdarma – Pila Pchery (zde patří poděkování Janu Novákovi, který nařezání dřeva domluvil)
• vyčištění potoka pod silnicí dobrovolnými hasiči z Brandýska Dále se nám podařilo zajistit část dubového dřeva přímo z lesa za cenu palivového dříví. Všem těmto firmám a lidem, kteří nám vyšli vstříc, aniž by byli přímo v obci angažováni, velmi děkujeme. Velký dík samozřejmě patří i místním lidem, kteří finančně nebo věcným darem přispěli k obnově obce. Bylo jich přibližně 10 a celková hodnota darů je cca 700 tis. Kč.
Dobrovolnická práce místních lidí na obnově obce byla velmi důležitá z hlediska sblížení lidí a pospolitosti v obci. S každou další brigádou bylo vidět, jak mají lidé k sobě blíž, jak společné dílo překonává staré nesváry a neshody.
Vedle toho byla dobrovolnická práce vedle dotačních peněz hlavním zdrojem, na kterém stála celá obnova obce. Ani se všemi dotacemi bychom si nikdy nemohli bez dobrovolnické práce dovolit uskutečnit ani polovinu záměrů.
Celkem jsme v obci na brigádách a při organizaci projektů odpracovali přibližně 1.800 dobrovolnických hodin. O něčem takovém se nám na začátku projektu ani nesnilo. V obci se 44 stálými obyvateli to znamená v přepočtu více než jeden plný pracovní týden na každého občana včetně dětí a starých lidí. Samozřejmě ne všichni se brigád účastnili, o to více práce pak udělali ostatní. Pokud by obec místo dobrovolníků musela objednat firmu, vyšlo by jí to na více než půl milionu korun. A to je téměř celý roční obecní rozpočet…
Na jednu brigádu dokonce přijeli do té doby nám neznámí lidé z Prahy s tím, že jsou příbuzní jedné rodiny a také by rádi pomohli.
Někteří lidé by se rádi brigád účastnili, ale z různých důvodů nemohli (pobyt mimo obec, v zahraničí apod.). Místo práce tak přispěli finančními dary.
Těmto a všem ostatním, kteří do obnovy obce vložili tolik práce a nadšení, velmi děkujeme.
Výběr projektanta projektu
Při výběru projektanta a spolupráci s ním se nejvíce ukázala naše nezkušenost. Výběr jsme podcenili a vybrali v podstatě hned prvního projektanta, kterého nám Nadace Via zprostředkovala. Nakonec se ukázalo, že se pro účely našeho projektu svým zaměřením příliš nehodí. Jednalo se totiž spíše o zahradního architekta a náš projekt měl v sobě celou řadu technických aspektů, které nebyl náš architekt schopen plnit. K tomu si najal externího projektanta, ale ani on neměl samostatné oprávnění architekta. Pro konečné razítko pro stavební úřad jsme tedy potřebovali ještě dalšího člověka. Tyto komplikace znamenaly podstatné ohrožení projektu – jednak navyšováním finančních nároků na projektovou činnost, jednak velkým časovým skluzem v práci projektanta a architekta. Místo toho, abychom měli v květnu stavební povolení, jsme první orazítkované výkresy měli k dispozici teprve v září, tedy v době, kdy jsme nejpozději potřebovali začít stavět. K tomu nám dále chybělo oběhat všechny potřebné úřady (životní prostředí, vodohospodáře, povodí Vltavy, statika a nakonec samotný stavební úřad). Vše vedlo ke zbytečným komplikacím a skluzům.
Kritéria pro výběr architekta projektu
Jak jsme uvedli výše, výběr architekta byl pro nás klíčovým poučením. Proto si dovolujeme zpětně zpracovat kritéria výběru architekta projektu a snad tak umožnit dalším vyhnout se podobným nesnázím:
-Plánujete projekt, ve kterém bude patrně třeba stavební povolení? ………………………
-Pokud ano, má Váš architekt potřebná oprávnění?………………
-Zahrnuje odměna architekta i podání a projednání návrhu na stavebním odboru? ………………
- Zahrnuje odměna architekta i zajištění všech požadovaných souhlasů od dalších institucí? …………….
- Ví Váš architekt, zda je k projektu třeba stavební povolení? Je ochotný to případně zjistit? …………….
- Jaký je vztah Vašeho architekta k Vašemu projektu? Cítí se vnitřně odpovědný za jeho včasné a úspěšné dokončení? ...............
- Je architekt ochotný probírat s Vámi do detailu jednotlivé návrhy a dále je ve společné diskusi upravovat a precizovat? ...............
-Realizoval úspěšně Váš architekt předcházející projekt se zapojením veřejnosti? …………………………...
- Co se stane v případě, že se na základě plánování s veřejností projekt změní nebo rozšíří a tím i stoupne náročnost práce architekta?
Odpovězte na výše uvedené otázky vyjma poslední ANO / NE .
Architekt jako průvodce úspěšným projektem
Jak vyplývá z navrhovaných kritérií a především z našich zkušeností, nejdůležitější je získat architekta, který bude ochotný překročit rámec své profese a pomoci Vám s celkovou realizací projektu. Nikdo z nás nebyl nikterak zkušený v oblasti stavebního řízení nebo například v rozpočtování stavby. Přitom tyto činnosti jsou klíčové pro realizaci projektu a bez nich jsme jen tápali. Bez výrazné pomoci zkušeného architekta se každý projekt setká s podobnými problémy.
Ideální samozřejmě je, když je architekt přímo z obce a je součástí týmu. U nás v obci žádný architekt ani stavbař nebydlí, takže jsme tuto možnost neměli. Patrně jsme ale měli vsadit na někoho, koho jsme lépe znali. Nejdůležitější však bylo, že jsme nikterak neuvažovali o kritériích výběru architekta a automaticky předpokládali, že nám pomůže minimálně se stavebním řízením. Představa našeho architekta však byla jiná.
Problémem mohou být i finanční prostředky vyčleněné na architekta. Vzhledem k výši rozpočtu většinou není možné vyčlenit dostatek finančních prostředků na komplexní architektonický servis. Proto je o to důležitější, aby architekt bral svou činnost alespoň částečně jako dobročinnou a svůj plat spíše jako symbolický. V opačném případě totiž musí nutně dojít ke zklamání na obou stranách.
Další chybou, kterou jsme udělali, byla absence písemné smlouvy, ve které by byly jasně deklarovány jednotlivé výstupy práce architekta. Domlouvání smlouvy by nás totiž samo předem upozornilo na jednotlivá úskalí projektu. Samozřejmě je třeba brát v úvahu, že díky plánování s veřejností se může projekt posunout a náročnost požadavků na architekta zvýšit.
Spolupráce s konzultantkami Nadace Via
Spolupráce s oběma konzultantkami – Martinou i Kristýnou – byla od samého začátku výborná. Pomohly nám ve složitých situacích a byly oporou z venku, která nám dodávala jak zkušenosti, tak odhodlání a chuť překonat všechny překážky projektu.
Když jsme po prvních neúspěších byli všichni zklamaní, Martina nás přesvědčila, abychom dále v projektu pokračovali.
Neocenitelné na obou konzultantkách bylo nejenom předávání svých zkušeností s předcházejícími projekty, ale i výborná schopnost vcítit se do naší konkrétní situace a pomoci hledat řešení našich problémů s vedením projektu. Tento pohled z venku byl pro nás velmi důležitý, a to zejména ve fázi, kdy se nám nedařilo projekt rozběhnout tempem, jaké náročnost projektu vyžadovala.
Jak se projekt posouval do realizační fáze, byla pomoc konzultantek méně důležitá a tím i méně častá. Je to celkem logické – nejtěžší je vždy projekt rozeběhnout. Když už se kope do země, je vše více představitelné, konkrétní a tím i jednodušší.
Doporučení: Berte své konzultanty od samého začátku jako svou oporu a pomoc, zapojte je maximálně do Vašeho projektu a využívejte jejich služeb. Zapomeňte na kontrolory od státních dotačních agentur. Oni Vás nebudou kontrolovat, ale budou Vám pomáhat!
Doporučení pro spolupráci s konzultantem
Podle našich zkušeností jsou konzultanti z Nadace Via lidmi, kteří jsou zapáleni pro Váš projekt a budou se snažit Vám skutečně pomoci. Zároveň mají zkušenosti z obdobných projektů. Také projevují silný cit pro to moc Vám do projektu nezasahovat tak, aby to byl stále Váš projekt a ne jejich. To ale může vést k tomu, že Vám některé své zkušenosti budou předávat jen pozvolna a jen, pokud o ně projevíte zájem. Proto doporučujeme probrat s konzultanty co nejdříve podrobný harmonogram projektu. V našem případě byla absence detailního harmonogramu jednou z příčin časové tísně na konci projektu. Včasné zpracování podrobného harmonogramu projektu Vám a především všem kolegům ukáže, jak je těžké během několika málo měsíců upravit veřejné prostranství a přitom dodržet všechny zákonné lhůty požadované všemi možnými úřady. Harmonogram také ukáže na kritická místa v projektu a v neposlední řadě Vám pomůže lépe si rozdělit práci. Dalším důležitým krokem, který jsme měli s konzultantkami probrat a neudělali to, je včasná analýza rizik, jejich rozpoznání a ošetření. Co když Vám nepřijdou lidi na společné setkání? Co když se zpozdí architekt projektu? Co když se nepodaří složit funkční projektový tým? O všech těchto a dalších rizicích je dobré přemýšlet dříve, než nastanou. Doporučení: Vytáhněte z konzultantů všechny rozumy hned na začátku projektu. Ptejte se na rizika a problémy jiných projektů a předejděte jim dříve, než nastanou u Vás.
Absolvovali jsme celkem tři semináře:
• veřejné plánování, vedení a realizace projektu
• získávání finančních prostředků
• stavba Pro nás byl patrně nejdůležitější první seminář. Ten nám umožnil celý projekt nastartovat. Byli jsme ve specifické situaci, kdy jsme společně jako parta lidí obdobný projekt dříve nerealizovali a neměli tedy společně prožitou zkušenost. Pro vedoucího projektu Michala Stuje to byla navíc první zkušenost s vedením obdobného projektu. Velkým přínosem semináře bylo i společně sdílené nadšení, když jsme z něj odjížděli. Měli jsme velkou chuť do práce a spoustu nápadů v hlavě. Seminář k získávání finančních prostředků jsme asi nevyužili tak, jak by si zasluhoval. Starosta obce, který sám už několik grantů získal, si od něj sliboval rozšířit počet lidí, kteří v obci budou shánět peníze a granty psát. To se bohužel nepovedlo – nikomu se do psaní projektů a shánění peněz zatím bohužel moc nechce. Třetí seminář týkající se přímo stavby nám dal řadu praktických zkušeností. Cenné bylo i detailní obeznámení s bezpečnostními pravidly pro nově vznikající dětské hřiště. Bez nich bychom se zcela jistě dopustili celé řady chyb, které by se nám mohly v budoucnu vymstít.
Struktura a přínos seminářů
Výborné bylo rozčlenění seminářů na teorii, příklady z praxe a simulace.
V některých částech (např. bezpečnostní pravidla pro dětská hřiště) teorie převažovala a vůbec to nebylo na škodu. Naopak v jiných částech lektoři kladli důraz na simulace – vyzkoušeli jsme si například naplánovat prostor okolí penzionu, ve kterém jsme bydleli. To nás zajímavou a zábavnou formou seznámilo s procesem, který v brzké době čekal nás samotné.
Slepě jsme záviděli při ukázkách z praxe. Zdálo se nám naprosto nemožné k něčemu podobnému se v naší malé vesničce jen přiblížit. Nechápavě jsme kroutili hlavou nad stovkami odpracovaných hodin a přemýšleli, jak zapojit co nejvíce lidí. Ač jsme tomu sami nevěřili, podařilo se, lidé pomáhali celé léto, překonali sami sebe, odpracovali neskutečných 1800 brigádnických hodin a obnovili všechna zásadní veřejná prostranství v obci. To ale není to hlavní. Především v sobě našli společného ducha, posílila se přátelství a obnovily zpřetrhané vztahy.
V neposlední řadě bylo zajímavé seznámit se s lidmi z dalších čtyř projektů. I oni měli před sebou stejný úkol jako my. Někteří už měli více zkušeností, pro některé to byla první opravdová zkouška podobně jako pro nás. Samotné zjištění, že v tom nejsme sami, bylo uklidňující…
Doporučení pro realizátory nových projektů: Nebojte se! Uvidíte, že i vám se podaří něco, v co jste dříve ani nedoufali!
Samotná stavba představovala sice ohromné množství práce, ale teď zpětně to všichni vnímáme spíš jako velmi příjemně strávené dny plné společné legrace a pospolitosti. Část prací udělaly odborné firmy (houpačky, dlažba a asfalt, molo, omítka), ale podstatnou část jsme zvládli sami během cca 1.800 brigádnických hodin. Samotné brigády jsme neplánovali nikterak dlouhé, většinou jsme začali v půl deváté a skončili s brzkým odpolednem. Důležité pro nás byl jak výsledek, tak to, aby nás společná práce bavila a těšila. Po brigádě jsme většinou ještě na chvíli poseděli a popovídali. Rozdělení úkolů při přípravě stavby proběhlo obvykle na zasedání zastupitelstva. Snažili jsme se nedělat více brigád než jednu za měsíc, ale většinou jsme velké brigády museli proložit ještě menšími, kde se sešli především pánové a udělali ty práce, na které byla třeba hrubá síla (např. betonování, oprava hrázičky v potoce, zajílování apod.). Během léta jsme se sešli na šesti brigádách. Velká část práce probíhala i mezi brigádami. Např. kovář vykoval kliku, lucernu a mříž, zahradník s manželkou natřeli dřevěný plůtek, další lidé natřeli sloupky, aby byly připravené na brigádu, na které jsme natahovali pletivo, samozřejmě jsme museli průběžně koordinovat odborné práce a dodavatele… Kombinace velkých celovesnických brigád s menšími pro chlapy a s minibrigádami po dvou, třech lidech se nám velmi osvědčila. Malé brigády nám totiž umožnily se každou velkou brigádu posunout velký kus dopředu (například jsme nemuseli čekat, až zaschne barva, ale mohli jsme rovnou natahovat plot).
Sami
•Základy pro molo
•Oprava a natření zábradlí
•Vymalování klubovny a záchodu
•Oprava a zabetonování trubky pod rybníkem
•Vyčištění hráze od náletů a dřevin
•Vyčištění prostoru pro molo (staré zábradlí a křoviny)
•Vybudování nové hrázičky pod silnicí
•Oprava okapní trubky v hrázi rybníka
•Zajílování hráze
•Zasypání podemletého břehu
•Úklid a vymalování autobusové zastávky a nástěnky
•Odstranění rezavého hasičského sloupu
•Vyčištění potoka pod silnicí (ve spolupráci s hasiči)
•Dubové dřevo nařezáno zdarma, doprava vlastními silami
•Úklid v bližším i vzdálenějším okolí
•Krásná kovaná klika u nových dveří od klubovny
•Obnovení knihovny
Dodavatel
•Výstavba mola (pouze tesařské práce)
•Oprava stavidla, oprava hráze
•Oprava terasy kulturního sálu OÚ včetně zábradlí a krovu
•Omítky a venkovní malby
•Výměna dlažby
Velký dík patří Michalovi Stujovi a rodině Černých za oběhání všech úřadů a získání všech potřebných povolení. Michalovi také za koordinaci prací okolo rybníka.
Sami
•Rozvoz zeminy
•Zasetí trávy
•Písek do pískoviště
•Plot (konstrukce, betonování, škrábání, natírání, natažení)
•Odplevelení trávníku
•Květinové žlaby
•Instalace laviček, odpadkových košů, trampolíny, zhotovení trnů pro přichycení (uzamčení)
•Instalace hřiště na volejbal (vyměření, betonování a natření tyčí)
Dodavatel
•Dlažba (komunikace, chodníky)
•Inlinová dráha (obrubníky, asfalt)
•Instalace dětského hřiště
•Hřiště na pétanque
Na návsi bylo třeba vynaložit velké úsilí při koordinaci dodavatelů a dělníků. Velký dík patří Jiřímu Hamouzovi, který na tom strávil více než rok života. Zároveň jeho firma Destro dodala zdarma štěrk pod dlažbu (cesta a chodníky) a celou řadu mechanizovaných prací. Zdarma také poskytl kámen na stavbu zídky.
Sami
•Rozvoz zeminy
•Zabetonování plůtku
•Natření a instalace plůtku
•Dodání a položení přístupových kamenů
•Oprava špatně zabetonovaných obrubníků
•Výroba a instalace mříže a světla
Dodavatel
•Oprava omítek a malba
•Osvětlení kapličky
•Obrubníky
Velký dík patří zahradníkovi Miloši Kotasovi a jeho rodině. Dům v Libochovičkách koupili teprve nedávno, mají spoustu práce s jeho rekonstrukcí a přitom neváhali a na kapličce, ale i na návsi udělali obrovské množství práce. Stejně velké poděkování patří i kováři Janu Kučerovi. I on je v Libochovičkách poměrně krátce a i on udělal obrovské množství práce i mimo organizované brigády. Nádherně kovaná mříž a lucernička dodala kapličce nádhernou atmosféru starých časů.
Ne vše jsme stihli udělat během jediného roku. Zbývá nám ještě:
•Koupit stoly, lavice a krb na molo u rybníka
•Vysázet květiny do truhlíků na molu
•Opravit autobusovou zastávku, upravit její okolí, udělat nový můstek přes potok
•Zasázet stromy, keře a květiny na návsi
•Upravit koryto potoka pod stavidlem a vysázet vodní rostliny
•Zajílovat stavidla tak, aby nepropouštěla
•Dodělat okolí kapličky (trávník, květiny) a osvětlení v kapličce
•Navrhnout a pořídit informační tabuli o historii obce (ke kapličce)
•Nakreslit znak obce na zdi u mola
Dále bychom rádi opravili chodníky v obci a související dešťovou kanalizaci. Na financování opravy jsme již dvakrát zažádali o dotaci (PRV, FROM), zatím neúspěšně. V současné době máme požádáno potřetí. Také bychom rádi měli opravený transformátor. Ten je ve vlastnictví společnosti ČEZ, která již v roce 2008 přislíbila zařazení do plánu oprav.
Posílení historických kořenů a vztahu k obci
Součástí naší snahy je i posílení historického povědomí o obci a tím i vztahu lidí k obci. Uskutečnili jsme historický průzkum, během něhož jsme získali přibližně 100 archiválií o historii obce. Zjistili jsme zajímavé věci, například že
•První písemná zmínka o obci, resp. o místní tvrzi je v historické literatuře datována na začátek 13. století – rok 1233.
•Na území katastru Libochovičky byly nalezeny pozůstatky mamuta.
•Jedním z vlastníků tvrze byla rodina Maternů. Lidé stejného jména ještě donedávna v obci žili.
•Asi nejdůležitějšími vlastníky tvrze byl rod Pětipeských.
Právě jejich erb se stal inspirací pro nový erb obce. Návrhy erbu byly zpracovány odborným heraldikem a předloženy nejdříve k hlasování občanům při otevření mola. Výsledek hlasování lidí byl potvrzen zastupitelstvem obce. Nyní čekáme na schválení Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR. Sběru historických podkladů a původních fotografií se účastnil větší počet lidí z obce. Hlavní práce však byla na Janě Tomsové a Lence Kalové při zkoumání historických archivů a komunikaci s odborníkem a na Ivaně Stujové při shromažďování původních fotografií. Nyní jsme ve fázi zpracovávání historických podkladů a přípravě informační cedule o historii obce.
Během projektu a společné práce jsme si uvědomili, jak důležité je mít možnost potkat se a probrat společné záležitosti. Ideálně k tomu slouží společné brigády, po nichž jsme většinou na chvíli zůstali a popovídali si. K těmto účelům chceme v létě využívat nově vytvořené molo a sházet se jak po práci, tak jednou za čas večer ke společnému posezení. Vedle společných posezení a prodiskutování obecních záležitostí bychom rádi povzbudili i kulturní život v obci. V minulém roce jsme pořádali taneční zábavy, divadlo a jazzový koncert. Dříve na libochovičské zábavy chodili spíše lidé z okolních vesnic. Jsme rádi, že na mikulášskou zábavu spojenou s otevřením mola poprvé přišlo více lidí přímo z Libochoviček.
Děkujeme všem, kteří strávili desítky a stovky hodin dobrovolnickou prací, aby zušlechtili a zkrášlili Libochovičky. Děkujeme obyvatelům Libochoviček, že k sobě opět našli cestu. Děkujeme Nadaci Via a Nadaci České spořitelny za finanční podporu a zejména za to, že nám ukázali cestu k sobě samotným. Děkujeme sponzorům, že nezištně přispěli na dobrou věc.
