Okraji lesa za Nečíní směrem k Lipinám se říká Lavičky. Před deseti lety tu dědeček Tamarky Mickové (tehdy prvňačky) udělal dětem několik malých laviček. Děti si je natřely a rozmístily na místečka, kam si chodějí hrát s družinou. Po deseti letech se lavičky začaly rozpadat. Byl čas okraj lesa znovu upravit. V Nečíni působí občanské sdružení a díky němu se dali dohromady učitelé, děti, místní dospělí a výtvarník pan Naš. Každý něčím přispěl, Lavičky dostaly novou tvář. Děti byly při tom, když se vyřezávaly nálety křovin, navážely kameny, brousily a natíraly nové lavičky, zavěšovali dřevění ptáčci a létavice. Místo, kde je radost pobýt, je vytvořeno pro ně, ale hlavně s nimi.
Učitelé a děti ze čtvrté a páté třídy nečínské školy si na podzim zvolili výukové téma Stromy a práce se dřevem. Téma se dalo hezky skloubit s akcí, kterou organizovalo místní občanské sdružení - Lavičky. Spolupráce dětí a dospělých začala ve školní dílně. Výtvarník a řezbář pan Naš ukázal dětem, jak vzniká z borového polínka dřevěný ptáček a z kusu borové větve létavice. Děti se ho poté snažily napodobit. Některé výrobky si nechají ve třídě, některé zavěsí do přírody na okraj lesa.
Brigády nepatří k nejpopulárnějším akcím na venkově, a tak bylo milým překvapením, že se v sobotu odpoledne sešlo 20 lidí. Usazovaly se dubové lavice a vyřezávaly nálety trnitých křovin. Na místech a místečkách, kde si děti hrají, „vyrostly" lavičky. Zatím jen nahrubo osekané, připravené pro smirkové papíry, štětce a pracovité dětské ruce.
Lavičky z dubových přírodních kmenů jsou usazeny, zbývá je obrousit, natřít ochranným nátěrem a zavěsit nad ně ptáčky a létavice.
