Cesty venkova

• Krajina
»
• Proměny krajiny
»
• V České republice
»
• Cesta z Dublovic do Chramost

Přihlásit

Cesta z Dublovic do Chramost

Po  staletí lidé přetvářeli krajinu kolem svých sídel. Mýtili a vysazovali lesy, zakládali pole, upravovali cesty. Na místa posvátná dávali kříže, na rozcestí  boží muka. Člověka s krajinou pojila práce a víra. Na péči o krajinu závisel mnohdy jejich  život. Bylo nezbytné starat se o ni tak, aby si zachovávala své bohatství pro mnoho generací. Vyvlastněním majetku sedláků a hospodářů v padesátých letech minulého století se přirozené vazby lidí s krajinou narušily. Políčka se proměnila v pole, mnoho cest zaniklo scelováním pozemků a používáním nových zemědělských strojů. Ani dnešní hospodaření s půdou nenese mnohdy pečeť dobrých hospodářů. Za větší zisky  platí  příroda daň.  V krajině jsou ale stále ještě patrné stopy lidí, kteří v ní po staletí citlivě hospodařili – meze, remízky,  zídky, aleje, solitérní ovocné stromy… a cesty.

 

V září se obrátil pan Zeman z Chramost na Občanské sdružení Místo pro život o informace,  jak postupovat, když chce někdo obnovit starou zaniklou cestu. Z Chramost do Dublovic jedna taková vede a pan Zeman by byl ochotný přispět na eventuální její obnovu. Jak se  ukázalo, záměru by fandil i pan starosta a několik dalších občanů. Navrhli jsme lidem, kteří se o obnovení cesty začali zajímat, možnost zapojit se do projektu Cesty venkova. Z něho by mohli získat finanční podporu na průzkum krajiny v okolí Dublovic a Chramost a na vyhotovení krajinářského návrhu pro úpravu cesty.

 

 

Na konci října se sešli lidé, kteří by s úpravou staré cesty z Dublovic do Chramost chtěli pomoct, a v listopadu pak přijela na setkání s nimi a první průzkum krajiny paní Wagnerová. Ukázalo se, že zájem o cesty není malý, spíše však o ty, které jsou funkční, po kterých lidé vycházejí na odpolední, večerní nebo víkendové procházky.

Bylo dohodnuto, že se udělá průzkum využívání krajiny v okolí Chramost a Dublovic a paní Wagnerová vypracuje kromě návrhu na obnovu staré zaniklé cesty i informační materiály a náměty na úpravu dalších využívaných cest v krajině mezi Dublovicemi a Chramostami. Místní lidé přislíbili vyhledat materiály o přírodních a kulturních zajímavostech této oblasti a jejím historickém využívání.

 

Iniciativa na úpravu cest vzešla z Chramost,  tak nepřekvapí, že dotazníkového průzkumu, jak vnímají lidé svou krajinu, jak ji využívají a co by eventuálně pro ni chtěli udělat, se zúčastnili především zdejší lidé. Z dvaceti čtyř vyplněných dotazníků byli jen čtyři odjinud.

 

Výsledky průzkumu (pdf)

 

Je jistě zajímavé vědět, která místa lidé navštěvují, čeho si v krajině váží a jaká negativa vnímají, pro volnou krajinu je ale nejpotřebnější, kolik z nich je ochotno pro krajinu něco udělat. V Chramostech to je překvapivě velký počet. V obci se šedesáti stálými obyvateli odpovědi na otázku „Jakým způsobem byste byli ochotni pomoct místní krajině?“ byly takto:

 

 18 lidí - příležitostnými brigádami (např. pomoc s údržbou zeleně), 7 lidí celoroční údržbou jednoho malého místa v krajině, 6 účastí na setkáních, kde se způsob úpravy diskutuje a připravuje, 5 finanční částkou na konkrétní úpravu, 2 řemeslnou pomocí, 2  pomoc s vyhledáváním a archivováním materiálů o krajině a historii, 1 poskytnutím materiálu na drobné úpravy.

 

V listopadu se sešli a vzpomínali dublovičtí pamětníci – na válku, na mládí, na rodiče. Přišla řeč i na krajinu.

Máme tu přírodní jezero. Nemá ani přítok ani odtok. Říkáme mu Nebešťák. Je tam to, co naprší z nebe. 

Nahoře naproti skládce, tam je krásná lípa. Prý 1100 let stará. Tam se randilo :-) . Taky jsem tam byla.

Byla tu krásná kaplička Svatého Marka. Ona tam teda ta kaplička ještě je, ale dvě krásné lípy, z každé strany jedna – ty už tam nejsou. A taky cesta k ní zarostla. Jezdí se po poli.

Filmovali tam nespočet pohádek, např. Honza málem králem.

Když jsme chodili na houby nebo na borůvky, tak jsme po všech  mezích trhali kytky - kdo bude mít největší, nejlepší kytku pro Marka, tak ten najde nejvíc hub. Než jsme došli k Markovi, to bylo kytek. Dneska jsou tam všude jen kopřivy. Ale bývalo to hezký. Na tom filmu je to ještě vidět.

K Marku chodívala ráda i Vendulka Vystydová. Ona tady z Dublovic pochází. Zpívala ve sboru v Národním divadle, pak jako sólistka v Plzni. Pak odešla do Německa - provdala se, založila tam rodinu. Poslední léta učila. Zpívala tady o Vánocích.

Z místních rčení a pranostik

Já jsem ze Solopysk, a maminka říkávala: „Když jsou z Dublovic slyšet zvony, bude pršet.“

 

Pozvánka Evy Wagnerové na povídání o místní krajině.

Vážení a milí občané,

že je kolem Vás krásný kus země, určitě víte sami. Po pár týdnech přemýšlení o krajině mezi

Dublovicemi a Chramostami bych se s Vámi ráda podělila o nápady a náměty, jak některá místa,

kam vycházíte do přírody, upravit a ošetřit.

Pokud najdete chvilku a měli byste chuť si o krajině společně popovídat, můžeme se potkat na

neformálním pracovním setkání 30. března v Chramostech.

Eva Wagnerová

Setkání bude v sobotu 30. března 2013 v hospůdce v Chramostech od 17.00h do 19.00h

 

V hospůdce v Chramostech (kterou si místní lidé postavili) a s pohoštěním (které připravili),

se dvě hodiny mluvilo o krajině. Nikdo neusnul, nikdo nerušil a nikdo neodešel.

 

Příběh krajiny, Eva Wagnerová

 

Ukázalo se, že co člověk, to názor na to, jak a kde začít, jak pokračovat, kolik to bude stát – peněz i práce, kdo to bude hradit a kdo o upravená místa pečovat. Diskuse začala být hlasitější a hlasitější. Teprve, když padl návrh, aby si lidé vyříkali rozdílné názory nejprve u svých stolů, a pak to, k čemu dospěli, řekli ostatním, ukázalo se, že se řešení pro krajinu i cesty najde.

Část lidí se shodla na tom, že by jim postačil návrh paní Wagnerové, jak začít upravovat nejvyužívanější cestu v Chramostech – kolem křížku. Místní si dokázali postavit ve vlastní režii hospodu, cesta nebude větším oříškem. Je jen třeba postupovat pomalu, nevzít si větší sousto, než na které lidé stačí.

Část přítomných zůstala u původního návrhu – obnovy zaniklé cesty do Dublovic. Přidalo se k nim i několik občanů z Dublovic a ti se dali slyšet, že by začali s menšími úpravami ze dvou konců – sobě naproti. Každý, kdo chce cestě pomoct,  si vezme na starost jeden strom nebo skupinu keřů. Ty vysadí a bude o ně pečovat do doby, nežli se rostliny budou schopny starat o sebe samy.

Na setkání byli i zástupci Břekovy Lhoty a ti požádali paní Wagnerovou o zopakování povídání o krajině pro občany Dublovic a Břekovy Lhoty. V dubnu se tedy dalších dvacet občanů učilo s paní Wagnerovou  rozumět krajině. Mezi nimi i všichni učitelé dublovické národní školy.

 

 Zatím co dospělí vycházejí do krajiny jen tak, pro potěšení z chůze, výhledů, pohledů na proměny přírody, děti jsou náročnější. Chtějí mít cíl a to cíl „zajímavý“. Uvítají, když na „dlouhé“ cestě jsou  malá zastavení, místečka na pohrání.

První náměty paní Wágnerové a inspirace pro dublovické cesty se ubíraly tímto směrem.

Zrcátka

Vedle cesty z Chramost je plochý kámen. Prohloubením jamek by mohla za deště vzniknout  malá zrcátka – důvod, proč vyjít s dětmi ven podívat se na ně. A důvod, proč vyjít s dětmi ven v době sucha – zalít je a napojit drobné živočichy, kteří žízní.

 

Trnková doupátka a bludiště

Podél cesty z Dublovic nad rybníkem Kvasetínem jsou nepřeberná trnková houští, po okrajích ještě živá, uvnitř již dávno odumřelá. Vylámáním, vysekáním a vyřezáním by v nich mohly vzniknout úkryty, doupátka a celá bludiště a k tomu by se daly využít i hromady kamení, ve kterých tu trnky rostou.

 

Kamenné stavby

Pečlivě poskládaný kámen na okraji polí a luk vyzývá k dotvoření.

 

Vyhlídka u javorů

Nejzajímavější místo na konci první části cesty z Dublovic do Chramost končí na hromadě velkých kamenných bloků, mezi které zapadla semena javorů – a vyrostla. Menší úpravou kamenů by mohlo vzniknout odpočívadlo jako vyhlídka, které vyzve (i děti): poseď a chvíli pobuď.

 

U potůčku

Voda protékající malým proudem v potůčku je pro děti největším lákadlem a největším užitím. Pod Kvasetínem takový potůček je. Je ale třeba o toto místo trochu pečovat. Dusičnany z okolních polí tu proměnily vegetaci, přemnožený černý bez a kopřivy jsou toho dokladem. Je třeba pustit sem trochu víc světla, prořezat vzrostlé stromy, vyřezat bez a pravidelně plochu pod rybníkem sekat. Pak by následovala výsadba jarních kobercových rostlin, za kterými by mohli vyjít všichni, kdo se umí radovat z barevné přírody. Lavice u stromů poblíž potůčku by byla pro ty starší a proud vody v bezpečné malé stružce pro ty nejmenší.

 

Bude doplněno.

Bude doplněno.

Bude doplněno.

Bude doplněno.

Bude doplněno.

 

Při navrhování úprav a dosadby cesty v úseku od Kvasetína po velké kamenné odpočívadlo vycházela paní Wagnerová především z toho, kdo a jak bude cestu využívat. Dospělí lidé na menší odpolední a večerní procházky a děti na odpolední vycházky s rodiči a s družinou. Především pro ně je cesta navržena tak, aby byla druhově pestřejší: zimní duby, lípy, javory kleny, habry, třešně ptačky a staré odrůdy stromů ovocných. Zatímco listnaté stromy budou podél cesty vysázeny v nepravidelných stromořadích, třešně budou na samém konci prvního úseku vedoucím k první dominantě cesty tvořit malou alejku pravidelnou. 

Kdo zorganizuje výsadbu a kdo zajistí organizaci další péče o cestu, to byly otázky, na které zatím nikdo neměl odpověď. Hlavní iniciátor, pan Zeman, musel od akce, které pomohl na svět, odstoupit, a tak jsme lidem z Dublovic a Chramost zatím pomáhali my, lidé ze sdružení Místo pro život v Nečíni (cca 9 km od obce Chramosty). Jediným řešením, jak situaci vyřešit,  bylo vytvořit skupinu lidí, kteří by si zodpovědnost za cestu a péči o ni  rozdělili. Podařilo se.  Pomohla ochota učitelů základní školy a pan starosta, který záměru nejen fandil, ale účastnil se všech setkání a byl ochotný přispět i z obecního rozpočtu.

Získat peníze na úpravy v krajině není lehké, není ani snadné nalézt dobrého krajinného architekta, těžké obvykle bývá zorganizovat brigádu, na kterou přijde dostatečný počet lidí, nejtěžší ale je zajistit, aby se o upravená místa pečovalo trvale. To se, troufám si říct,  v Dublovicích podařilo. Lidé si vyjasnili, na co stačí a jakým způsobem jsou schopni o cestu pečovat a teprve pak se rozhodli,  v jakém rozsahu první úsek cesty upravit.

Na samém závěru příprav si vzali cestu za své manželé Feldsteinovi. Nejen, že dokázali dát dohromady „výborný tým lidí“, ale podařilo se jim oslovit a snad i nadchnout pro cestu padesát svých kamarádů umělců. 

Týden před velkou brigádou se na cestu vypravilo šest  pánů s křovinořezy. Když v sobotu odpoledne utichlo šest motorů, poprvé po mnoha letech se dalo cestou opět projít.

  

 Milí kamarádi,

po roce se opět přiblížil okamžik, kdy vás velmi rádi přivítáme u nás v Dublovicích.

Aby vám každoroční setkání nezačala splývat a neřekli jste si, že svůj tvůrčí potenciál raději obrátíte jinam, rozhodli jsme se standardní model poněkud inovovat a posunout ho o krůček dál. Protože ostych prezentovat svá díla v úzkém kruhu maximálně několika stovek známých jste už dávno překonali, překročíme letos společně bezpečné hranice stodolního tvůrčího inkubátoru a vykročíme  do veřejného prostoru, a to rovnou do prostoru pro tvůrčí činnost nejméně omezujícího, do krajiny.

Tématem letošního setkání a společného působení je CESTA. Na cestu, kterou bychom rádi pomohli obnovit, vykročíme v sobotu 12. října v 11 hodin dopoledne. Prosíme vás, aby se mužové vybavili kosami (motorovými i těmi klasickými), rýči, páčidly a dalšími krajinotvornými nástroji, ženy pak srpy na prosekávání nepřístupných míst, a provázky a latěmi na upevnění kmínků.

Naším záměrem totiž je, aby procesí prošlo starou ne již tak používanou cestou z Dublovic do Chramost, a aby každá rodina, dvojice či jednotlivec na cestě zasadil do krajiny svůj strom, označil jej cedulkou a vytvořil tak místo, kam se k němu bude chtít vracet. Taková třešeň, hrušeň nebo ořešák, až vyrostou, určitě udělají nejednomu poutníkovi radost. Určitě potěší i stín dubu, břízy či javoru.

Aby cesta posílila i naše estetické vnímání, přijeďte prosím oděni výhradně v černo bílé kombinaci. Jednotná uniforma podtrhne společný záměr.

Jelikož nechceme nikterak omezovat váš tvůrčí potenciál,  budou na téma „Cesta“ připraveny také tradiční zastřešené a zdí obehnané výstavní prostory , jakož i podium dřevěné či betonové.

Na společnou cestu i na vás se těší,

Lenka a Jakub Feldsteinovi

 

1. fotografické téma: Černá a bílá

2. fotogrfické téma: Stromy - původní a nově vysázené

3. fotografické téma: Hádanky

 

 Foto Lenka Feldsteinová a Pavel Vychodil