Cesty venkova

Strom

Tohle krátké slovo v sobě dokáže zahrnout mohutnost staletého dubu, líbeznost rozkvetlé koruny jabloně i vůni lípy.

Každému z nás se v paměti při jeho vyslovení vybaví jiný obraz. Některé stromy si neseme trvale ve vzpomínkách a ve svém srdci. I po desetiletích dokážeme prsty nahmatat na staré větvi rýhu po dětské houpačce, jizva dávno zhojená na kmeni třešně připomene znovu náš krkolomný pád, a dědovy ruce s pilou. Takové stromy jsou pak navždy spojeny s historií rodiny. Čas proměňuje současně naše i jejich těla. Čteme z nich střípky minula a jsme jimi vždy znovu bohatí.

Každý strom je také unikátní mikrosvět vůní, barev a síly, co každé jaro udělá zázrak. Nikdy neomrzí sledovat úžasnou, překotnou proměnu pupenů. Listy, jak pomačkaní, nedočkaví motýli se pak spěšně derou z větví, které ještě před pár dny vypadaly neživé.

Stromy jsou úžasné živé bytosti. Mají svůj počátek, jedinečný osud i tichý konec. Opravdu konec? V semenech jejich život pokračuje.

 Eva Wagnerová

Až do počátku novověku byli lidé závislí v mnohem větší míře na okolní přírodě nežli dnes. Bylo pro ně životně důležité přírodě rozumět. Podle druhů stromů v krajině například rozeznávali vhodné místo pro obydlí, budoucí pole nebo pastvu.

My jsme do značné míry tuto schopnost ztratili. Pokud chceme o krajinu kolem nás pečovat, musíme o ní víc vědět. Mnohé informace najdeme v knihách a na moderních médiích. Vyplatí se ale naučit se i zapomenutému umění „číst krajinu“.

Jaké druhy stromů vysazovat v okolí obcí?

Při zvažování toho, které stromy do krajiny vysázet, se ve velké většině případů vyplatí držet se původních druhů dřevin, které kdysi přirozeně v okolí rostly. Na většině našeho území to byly duby, habry, lípy, javory mléče a javory kleny, na teplejších místech i javory babyky. Občas se na chráněné poloze vyskytovaly teplomilnější jeřáby. Časté u nás bývaly jilmy a krátkověké břízy, na vlhčích místech jasany, olše a vrby.

Sušší stráně zabydlovaly jalovce a borovice, doma zde býval i tis.

Ve vyšších polohách nad 350m nad mořem už začíná přirozené rozšíření buku a ještě o něco výše smrku a jedle.

Původní výskyt stromů byl vždy vázaný na lokální podmínky – na nadmořskou výšku, složení půdy, teplotu a vlhkost. Učme se dívat. Příroda sama nám napoví. Uvidíme-li například olši nebo vrbu, které se viditelně v krajině daří, je téměř jisté, že stojí na vlhčině. Bříza je zase strom světlomilný, daří se jí nejlépe na osluněném okraji lesa nebo ve volné skupině stromů. Pokud je mezi stromy, které ji přerostou, vytahuje se a trpí pak lámavostí větví.

dub (Quercus robur), habr (Carpinus betulus), javor mléč (Acer platanoides), javor klen (Acer pseudopatanus), javor babyka (Acer campestre), lípa (Tilia cordata, Tilia platyphylla), jeřáb (Sorbus torminalis), jilm (Ulmus carpinifolia), bříza (Betula alba), jasan (Fraxinus excelsior), olše lepkavá (Alnus glutinosa) a vrba (Salix alba, Salix caprea), jalovec (Juniperus communis), borovice lesní (Pinus sylvestris), tis (Taxus baccata), buk lesní (Fagus sylvatica)

Jak zacházet s cizokrajnými stromy?

Nepůvodní a v naší krajině velice agresivní je například trnovník akát (Robinia pseudoacacia) a pajasan žláznatý (Ailanthus glandulosa). Tyto dva druhy stromů jsou schopné rychle se šířit a původní stromy zcela vytlačit. Trnovník akát tvoří navíc v půdě svými kořeny látky, které jsou pro většinu ostatních rostlin toxické. Plochy pod akáty jsou z hlediska bylin mrtvými plochami.

Mezi nepůvodní stromy patří také jírovec maďal (Aesculus hippocastanum ) – lidově zvaný kaštan. Byl k nám dovezený v době baroka ze Středomoří. Tento strom je zde již dobře zdomácnělý, takže ho vnímáme jako strom tradiční a to uvnitř obcí stejně jako alejový strom v krajině. Svému okolí nebezpečný není.

Další dovezenou zdomácnělou dřevinou je například douglaska (Pseudotsuga menziesii), hojně se vyskytuje i nepůvodní druh borovice – borovice černá (Pinus nigra).

Pokud k výběru nepůvodní dřeviny není závažný důvod, je vhodnější použít k výsadbě druhy stromů domácích.

Kdy, kde a jak vysazovat v krajině ovocné stromy?

Kvetoucí a plodící ovocné stromy jsou nádherným krajinotvorným prvkem a dokladem lidské přítomnosti. V krajině se vysazovaly nejprve jednotlivě u zemědělských usedlostí, později byly vysazovány v sadech, zahradách a podél cest.

S výsadbou a péčí o ně je ale spojeno několik problémů, které je třeba vzít v úvahu dříve, než se do výsadby pustíme. Ovocné stromy (tzn. vyšlechtěné druhy ovocných stromů) je možné vysazovat tam, kde je o ně zaručená následná péče. Tyto stromy ji většinou vyžadují. Je třeba počítat i s tím, že jejich věk nebývá příliš vysoký. Mělo by být předem jasné, jestli ovoce, které strom ponese, nebude při vysoké plodnosti problémem, například množství spadaných nahnilých jablek u silnice nebo v místech posezení.

Pro výsadbu do krajiny je možné doporučit krajové, na lokalitě osvědčené, dlouhověké odrůdy ovocných stromů. Dnes je cenné a velice žádoucí uchovat a šířit genofond takovýchto stromů. Jsou u nás již i zahradnictví, které se starým odrůdám ovocných stromů věnují.

Pokud chcete do krajiny původní ovocný strom vysadit, ale není množné počítat s následnou trvalou péčí, mohou být určitou alternativou botanické druhy ovocných stromů. Mají charakteristické vlastnosti ovocných stromů – tvar, barevnost, velikost, ale tvoří většinou malé plody, které není nutné sbírat. Jsou významným potravním zdrojem pro ptáky a drobná zvířata. Takto může byt použita například třešeň ptačka, jabloň lesní nebo hrušeň polnička.

Krásné jsou aleje z ovocných stromů. Působivější jsou stromořadí jednodruhová nežli ovocné aleje smíšené. Vždy je výhodné vysadit vyšší tvary stromů, aby bylo možné pod nimi udržovat travnatou plochu. Pod ovocnými stromy by neměly být vysazovány keře. Nepatří pod ně.
Ovocný strom symbolizuje v krajině lidský zásah. Péči. Mělo by to být vidět na něm i v jeho nejbližším okolí.

Jakých pravidel se držet při výsadbě solitérních stromů v krajině, skupin stromů a alejí?

V první řadě porozumět místu, na kterém chceme stromy vysazovat. Podle toho, jaké rostliny přirozeně obsazují vybrané místo, je možné předpokládat, jaké jsou tu půdní podmínky. Ve volné přírodě se rostliny vyskytují v charakteristických skupinách. Pohromadě tak můžeme najít (bude doplněno)

Dále je třeba něco vědět o pionýrských a cílových stromech. Břízy, keřové vrby a topoly osiky jsou tzv. „pionýrské dřeviny“. Jsou to vesměs krátkověké rychle rostoucí stromy. Jako první obsadí volný prostor, osídlí ho a opadem listů a prokořeněním připraví půdu pro náročnější dlouhověké cílové stromy.

Pokud chceme do volné krajiny vysadit stromy solitérní nebo stromy v malých skupinách, měly by to být především dlouhověké druhy, které se v místě obce vyskytují nebo dříve vyskytovaly.

Při vysazování umělých linií, stromořadí kolem cest, je třeba rozhodnout se buď pro stromořadí jednodruhové nebo aleje tvořené z více druhů stromů. Každá varianta má své. Linie tvořené jedním druhem stromů působí více uměle, jsou většinou působivější, vedou často k dominantním stavbám nebo spojují sídla a obce. V uměle vysazených alejích máme možnost využít i stromy zdomácnělé, například jírovce. Vícedruhová stromořadí působí přirozeněji a v přírodě harmoničtěji. Je možné dát jim přednost podél polních cest a dosazovat pod ně i keře.

Tradičně se podél cest v liniích vysazují i ovocné stromy. Nejsou původními dřevinami, poukazují na kulturní krajinu utvářenou lidmi. Obraz kvetoucích ovocných stromů podél cest máme v sobě zažitý, jako harmonickou povědomou podobu obydlené krajiny. Je vždy ale nutné počítat s péčí, kterou stromy po výsadbě potřebují. Pracnost péče o ovocné stromy je vyšší.

Naše krajina je na většině území silně přehnojena dusičnany. Ty se vyplavují z polí a mají vliv i na rostliny ve volné přírodě. Stromy na přehnojení většinou reagují nedobře. Nadměrně rostou, ukončují pozdě podzimní růst, trpí lámavostí letorostů, namrzáním dřeva, velkým nasazováním plodů. Problémy spojené s dusičnany paradoxně nevadí cizokrajným stromům – akátům a pajasanům.

Zvýšené množství dusičnanů snáší dobře dřeviny, které rostou v lužních polohách, kde je přirozeně vyšší obsah dusíku v půdě. Je to například topol, vrba, olše, habr.

Několik málo rad pro výsadbu a péči o stromy

Stromy při výsadbě potřebují prostornou jámu, kůl ze dna jámy a přihnojení startovacím hnojivem. Vyplatí se přidat do jámy hydroabsorbent. Zvýší retenční schopnost půdy zadržet vodu a tím i ochranu kořenů před vysycháním.

Vysazený strom by měl mít upravenou korunu odborným řezem, odlišným podle druhu stromu. Terminály, osy koruny, by měly být zachované. Kmen je dobré opatřit chráničkou proti okusu. Některé druhy dřevin ji potřebují po celý rok, některé jen v zimě.

Kůly se nechávají přibližně po 3 roky, kontroluje se úvazek, aby nezarůstal do kmene stromu.

Důležitá je zálivka při výsadbě a další zalévání po dobu pěti let. V prvním roce je nutné zalévat alespoň 10x za rok, vždy cca 20 l vody. (Není dobré zalévat často a malým množstvím vody. Voda zasákne jen do povrchu půdy a může se stát, že stromy pak otáčí kořeny do zvlhčeného povrchu nepřirozeně nahoru.Takový strom může být nestabilní, kořeny jej nezakotví v půdě.) Voda se musí dostat hluboko, až ke kořenům. Množství závlahy se postupně od prvního do pátého roku snižuje, v pátém roce postačí zpravidla 2 – 3 vydatné závlahy za vegetační období.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Víte že, …?

* Jsou stromy dlouhověké, středněvěké a krátkověké. K nejdéle žijícím patří sekvoje a tisy. Nejstarším stromem v Evropě je tis ve Fortingall ve Skotsku starý 5 000 let. Úctyhodného věku, až 1 000 let, se dožívají i duby. Bříza, topol a kaštan většinou nepřekročí věk 150 let, osiky a olše jsou stromy krátkověké, které se jen zřídka dožívají sta let.

* Každý druh stromu má svůj charakteristický tvar a velikost. K nízkým stromům patří jeřáb dosahující maximálně 10m, tis a javor babyka 20m. K nejvyšším listnáčem je jasan, 45 m. Jedle obrovská může dorůst výšky 90 metrů. Koruna lip je košatá, hustá, často nepravidelně utvářená, vysoko nasazená na kmeni Dosahuje šíře až 30m, topol vlašský má naopak korunu štíhlou, kuželovitou a podivuhodně zkroucené větvoví habru začíná nízko nad zemí.

* Některé stromy byly v dávných dobách uctívány jako božstva. V Evropě býval nejuctívanějším stromem dub. Byl spojován s nejvyššími božstvy – Jupiterem, Diem, Odinem , Jehovou. Dub souvisel s vítězstvím a hrdinstvím, byl stromem věštby - komunikace s bohem. I evangelium se kázalo v dubových hájích.
U většiny starých národů byl posvátným stromem tis. Pro Kelty byl stromem smrti, v Gruzii ho nazývali „božským stromem“ a mnoho dalších národů ho spojovalo se stromem života, nesmrtelností a znovuzrozením.
Staří Keltové měli posvátných stromů sedm: břízu, jabloň, olši, vrbu, dub, habr a lísku. Bříza byla stromem středu, líska stromem počátku a olše stromem blížícího se konce. Stromům Keltové přisuzovali charakterové vlastnosti, vytvořili paralely lidských typů a druhů stromů.

* Některé národy mají „svůj“ národní strom.
Javor
List javoru cukrového je národním znakem Kanady. Za tuto poctu vděčí mnohočetnému využívání javorového stromu původními obyvateli této země – indiány. Rozdrcené čerstvé listy sloužily k hojení ran, kůra na léčbu očí, ze dřeva vyráběli indiáni pádla a lžíce. Po celá staletí nařezávali vždy na konci zimy kmeny javorů cukrových a sbírali jejich šťávu.

Lípa
Lípa se stala českým národním stromem v dobách národního obrození. Byla symbolem slovanské vzájemnosti. Ratolesti lípy jsou na naší státní pečeti a na prezidentské standartě.

Bříza
Bříza se těší velké úctě např. u Estonců, kteří ji mají ve svém státním znaku.

* Stromy a to nejen ovocné bývaly a občas stále ještě jsou zdrojem potravy.Několik druhů borovic má jedlá semena (např. borovice pinie). Jedí se syrová nebo tepelně upravená: praží se a přidávají do pečiva. Borová semena jsou zdrojem vitamínu E.
Důležitou součástí jídelníčku našich předků byl buk. Pojídaly se pupeny, jarní listy i plody. Oloupané bukové plody se dodnes praží – pravé lesní oříšky. Stojí za to je ochutnat.
Březová šťáva (míza) obsahuje hodně cukru, oleje a vitamínu C.
Šťavnatá kůra olše je jedlá. Může se rozmačkaná nebo rozkrájená upravovat dušením. Z pupenů se dělá salát nebo jarní polévka.
Dodnes se využívají listy, plody, semena i stromová kůra v léčitelství. Například Vrba má podobné účinky jako acylpyrin, obsahuje salicyl.V lidovém léčitelství se používala na snižování horečky.

* Člověk odpradávna využíval dřevo stromů na výrobu staveb a předmětů. Nejstarší předmět vyrobený rukou člověka je kopí z tisu. Jeho stáří se odhaduje na 150 000 let.
Dřevo modřínu je odolné proti ohni, špatně se zapaluje. Traduje se, že Julius Caesar při obléhání alpské pevnosti postavené z modřínového dřeva užasle pozoroval, jak plameny hranic hradbám z modřínů nikterak neubližují. Dřevo modřínu je pevné, trvanlivé a odolné proti vodě. Pro tyto vlastnosti se hodí na staré střešní krytiny, šindele.
Některé druhy smrků mají výborné rezonanční vlastnosti. Jsou jedním z nejlepších dřev vhodných na výrobu hudebních nástrojů. Slavní výrobci houslí stoupají vysoko do hor a podle poklepu poznávají kvalitu stromů. Nejkvalitnější jsou ty, které rostou pomalu v chladných, na živiny chudých půdách.
Dřevo buku má téměř nepřekonatelnou výhřevnost. Pro tuto vlastnost byly buky dříve využívány k výrobě dřevěného uhlí pro sklárny a vysoké pece.
Březová kůra je vodotěsná. Je-li všechno v lese mokré, je možno pomocí jednoho kousku březové kůry rozdělat oheň. Severoameričtí Indiáni potahovali březovou kůrou své kanoe. Norové pokrývali březovou kůrou střechy. Na kůru pak navršili jednu vrstvu zeminy.

 

Fotografie s komentářem

 

Proměny míst